Upozornil také, že dvanáctičlenná degustační komise vybírala ze stojednačtyřiceti vzorků, slivovic hodnotitelé ochutnali sto dvě. Z úspěchu se radoval i otec zakladatel oblíbené akce Antonín Vrba z Velké nad Veličkou. „Hrdě se ke svému dítěti hlásím stejně jako k ostatním akcím na Horňácku. Kdysi jsem se si přál, aby každá horňácká obec pořádala podobnou událost, a daří se to. Těší mě také, že se tady podařilo skloubit dva košty do jednoho. Proto se jmenuje od vařených po tekuté," poznamenal Antonín Vrba, který je duší mnoha vyhlášených podniků na Slovácku.

Raritou koštu slivovice byla pálenka, která do Louky doputovala z rumunského Banátu. „Poslala ji paní Mojžíšová, jejíž předkové do Banátu přišli za Rakouska-Uherska. Její slivovice byla jiná, než jsme u nás zvyklí," doplnil Antonín Maňák.

Výsledky druhé podoby trnek, v jejich uvařeném skupenství, tajily do víkendu místní ženy už od úterý. „To proto, aby to bylo pěkně v klidu a správně rozhodnuté. Výsledky byly velmi těsné, takže jsme se letos rozhodli vyhodnotit nikoliv troje povidla ale šest. Zvítězila naše věrná přispívatelka Alena Gazárková ze Vnorov, druhá byla místní Marie Maňáková, třetí místo obsadila obecní povidla. Ze čtyřiatřiceti vzorků vybírala jedenáctičlenná porota," prozradila Marie Škopíková.

Ochutnat soutěžní vzorky povidel měli možnost i návštěvníci akce. Přednost však dávali povidlům jako součásti specialit. „Nabízíme báleše, pěry, kynuté knedle i modernější moučníky s povidly, perníkové štrůdle, linecké řezy, téměř všechno, co se dá upéct. Také koláčky a trnkovou omáčku, což je horňácká specialita s uzeným masem a knedlíkem. Uvařili jsme ji ke dvaceti litrům a určitě nezbude," vypočítala Hana Hrbáčková od okýnka s občerstvením.

Do Louky zamířila dvanáctičlenná výprava klubu důchodců z Veselí nad Moravou. Přijeli jsme kvůli povidlům, je tu veselo. Líbí se nám tady. Košty patří k našemu regionu, je dobře, že se tradice udržují, aby nevyhynulo to, co jsme zdědili," řekla Marie Horňáčková.

Trnky ve dvou podobách ke kraji pod Bílými Karpaty patří. „Jsou životem a všelékem, nejen na dobrou náladu, ale třeba jako mazání. Když nepomohou mastičky, tekuté trnky určitě zaberou," sdělil fotograf František Gajovský z Louky.

Přidal, že teď už dává přednost trnkovým buchtičkám, ale občas prý není špatné dát si štamprličku. Košt si pochvalovali nejen místní, ale i lidé, kteří na Horňácko cestují za zážitky pravidelně. „Jezdím sem každý rok, já tady být musím," přiznal Aleš Holý z Uherského Hradiště, který si zkušeně psal čísla výjimečných vzorků na hřbet ruky. „Který byl nejlepší, nevím. Trochu se to rozmazalo," dodal se smíchem.