Hodonínští se s vietnamskými trhovci potýkali dlouho. V devadesátých letech dokonce zabrali zchátralý zimní stadion. Doba se však změnila. Vietnamci se stěhují z tržnic do kamenných obchodů a padělků ubývá. Je všední dopoledne a redaktoři Deníku vyrážejí pátrat po podezřele levném značkovém oblečení.

„Značkové věci tady nemáme. Za to riziko nám to nestojí. Nevíte, jak se o tom pořád mluví v televizi,“ odbude nás prodavačka na největší hodonínské tržnici. Hromady triček, mikin a slunečních brýlí se na novináře valí ze všech stran. „Jenom dvě stě padesát,“ odpovídá nedokonalou češtinou na dotaz novinářů, zda je tričko značky DC originál, trhovkyně s asijskými rysy. „V obchodě tisíc pět set korun. Já dvě stě padesát,“ zdůrazňuje přednosti svého zboží. Když redaktor opáčí, že si přece nebude kupovat padělek, chytne tričko za cedulku a říká: „Toto oni vymění a je za tisíc pět set. Materiál stejný.“

Běžný zákazník by mohl nabýt dojmu, že se na tržnici snad ani žádné napodobeniny nevyskytují. Po známých Adidasech, Nicích nebo Pumách není na nízkých stolcích ani stopy. Jeden z redaktorů je však freestylový cyklista a mezi množstvím nabízených triček poznává spoustu skatových či surfových značek, jako jsou DVS, Billabong, Alien workshop, Circa či Santa Cruz. Taková trička, ale skutečně pravá, nabízí i Petr Fojtík v hodonínském skate a bikeovém obchodě. S trhovci bojuje léta. Několikrát si dokonce stěžoval u České obchodní inspekce. Marně. „Když jim zavolám, že někde prodávají věci, které já do Hodonína oficiálně distribuuji, řeknou, že značka není krytá, že s tím nic nemůžou udělat,“ stěžuje si.

Inspektoři, kterým novináři volají po návratu z nákupu, mají prý ale svázané ruce. Pokud ochranná známka nemá v České republice zastoupení, nebo pokud neposkytne inspekci seznam ochranných prvků, nerozpoznají padělek od originálu. Hodonín je navíc na periferii pozornosti kontrolorů. „Předmětem našeho zájmu jsou velké tržnice v Brně a Hatích, kde se vyskytují padělky značek za miliony. Společenská nebezpečnost pěti triček je podstatně nižší,“ přiznává ředitelka Jihomoravského a Zlínského inspektorátu Jarmila Vašulková.

Podle prodavače Fojtíka nesou značnou část viny i Češi. Padělané zboží totiž ve velkém kupují. Pro mnoho lidí je cena stále rozhodující. „Koupili byste tričko za pár stovek na tržnici, nebo to stejné mnohonásobně dražší v obchodě?“ ptají se novináři. „Pokud je opravdu stejné, koupím to levnější,“ říká sedmnáctiletá studentka Michaela Volfíková. Ne všichni asijští obchodníci však jsou nepoctiví. Zdá se, že padělky nevedou v kamenných obchodech. Redaktoři je neobjevili v žádném ze tří navštívených. Jednoho prodejce dokonce sháňka po značkových botách pobavila: „Á, pumá! To né.“

Pavel Šíma