„Přihlásil mě přítel, který je přesvědčený o tom, že vařím dobře. To jsem vzal jako výzvu, navíc s lákavou cenou. Padesát tisíc totiž na ulici jen tak neleží," prozrazuje muž z Hodonína, který bydlí v Brně, kde pracuje v cateringu.

Soutěž začíná rozvržením menu. „To je složité, člověk musí vybrat něco, co bude všem chutnat a čím se zavděčí. Bohužel to není vždycky možné," říká sedmadvacetiletý mladík, který soupeřům uvařil například dýňový krém. „Pořad jsme točili v listopadu, tak jsem se snažil o něco sezonního. Hlavním chodem byla francouzská kachní prsa, protože vím, že toto maso nejde vysušit. Nechtěl jsem volit klasiku, ale ukázat moderní gastronomii," říká Blaško.

Celý týden s asistencí kamer byl pro něj náročný. Zejména den, kdy vařil. „S natáčením jsme začali hned ráno, kdy jsme točili rozhovory, nákupy i ukázku bytu. Vaření odstartovalo kolem druhé a v pět už přišli hosté. Takže na vaření je nejen málo času, ale člověk se stále musí usmívat, popisovat, co dělá, a k tomu mít ještě i trochu uklizeno," vzpomíná.

Přestože se v kolektivu sešli mladí lidé, do noty si příliš nepadli. „Ze začátku jsem si myslel, že si budeme rozumět. Byli jsme ale rivalové, což se odrazilo na chování. Já si tam ale kamarády hledat nešel," poukazuje muž, který je v rodném městě známý i tím, že režíruje představení hodonínského divadelního souboru Svatopluk.

Páteční dezert. Ten se podle cateringového manažera jíst nedal. „To bylo nejhorší jídlo, které za celý týden kdo udělal. Byla to pěna a musím přiznat, že jsem ji opravdu nemohl ani pozřít," svěřuje se kulinář, který si naopak pochutnal ve středu. „Nejlepší byl Starostův měšec. Šlo o skvěle dochucené jídlo, bohužel jej však hostitelka neservírovala tak, jak jsme si představovali," podotýká Blaško, který měl už zkraje jasné plány pro případ, že by výhru získal. „Část peněz by šla na byt, na různé retrodoplňky. A část na dovolenou," prozrazuje muž, který má rád zvířata, sport i knihy. Jak ale dodává, nejvíc času věnuje práci, ta ho zaměstnává naplno.

Z ostatních soutěžících jsem cítil faleš

Šestadvacetiletý Libor Červínek si jídlo hlídá. Vaří si i doma. Šardice – Hlavní důvod? Výzva. Ten další? Výhra padesát tisíc korun. Tak bere Libor Červínek ze Šardic své přihlášení do kulinářského pořadu Prostřeno. Co zvládne a umí v kuchyni, lidem předvedl v pátek.

„S výzvou přišla přítelkyně a já ji rád přijímám. A to nejen v práci, ale i v osobním životě, takže bylo rozhodnuto," přípomíná Červínek, který si, jak říká, svůj jídelníček hlídá. „Dávám si pozor na kyselost a zásaditost potravin," vysvětluje muž, který v podobném stylu ladil i soutěžní menu.

Výběr jídel byl spontánní. Navíc chtěl být i originální. Soupeřům přichystal například carpaccio z červené řepy, ze stejné suroviny vařil i polévku a jako hlavní chod nabídl pomerančového lososa. Za jídlo však chválu nesklidil. „Celý týden se nesl v duchu kritiky, takže jí neušetřili ani moje jídlo. Šlo však o neoprávněné výtky, které musela brzdit i režie," říká šestadvacetiletý mladík, který pracuje v Brně. Víkendy tráví s rodiči v Šardicích.

Jídlo, na kterém si v uplynulém týdnu nepochutnal, jmenuje bez přemýšlení. „Byla to pondělní falešná svíčková. Místo hovězího masa jsme měli vepřové a omáčku vařil hostitel ze sterilované zeleniny, což moc dobré nebylo. Naopak hodně chutná byla úterní italská kuchyně. Hostitelka připravila karbanátky se zeleninovou přílohou. To navíc i odpovídá zdravému stravování," upozorňuje Červínek, který vaří i doma. Střídá se s přítelkyní. „Chystám si jídlo i do práce, protože v restauracích se moc zdravě najíst nedá. Takže vařím velmi často a velmi rád," usmívá se obchodní zástupce, který věřil, že by mohl vyhrát. „Kdybych však šel jen pro výhru, postavil bych zřejmě menu na něčem jiném než na zdravém jídle. Chtěl jsem spíše lidem ukázat něco jiného. U ostatních soutěžících jsem neměl problém s tím, že jsem jedl i nezdravá jídla, ale že byla špatná. Ta jsem jen ochutnal a nesnědl," svěřuje se Červínek, jenž si výhru, kterou chtěl utratit zejména za dárky pro své blízké, nakonec neodnesl.

S kolektivem nebyl příliš spokojený. „Soupeřící se sice snažili tvářit, že jsou v pohodě, ale šla z nich cítit faleš. Nedokázali být upřímní a pomlouvali, což mi vadilo nejvíc," vzpomíná muž, který nejen rád vaří, ale také fotografuje.