Přes zdánlivou nenápadnost jde o kuriozitu, nad kterou by se zaradoval každý falerista – sběratel drobné plastiky. Všechny známky totiž nesou domovské označení Kyjov a zabírají časový úsek od roku 1925 do roku 1950. Jsou tedy z jednoho místa, přičemž léta 1930 až 1935 tvoří souvislou řadu. V mědi, mosazi a hliníku jsou na jedné straně vyraženy hlavy psů různých plemen, legenda na druhé straně je tvořena označením domovského města, letopočtem a vbitým evidenčním číslem.

I když pes žije v symbióze s člověkem od nepaměti a je při dobrém zacházení jeho nejlepším přítelem, úřední označování rozlišovacím číslem má u nás počátek až v šedesátých letech 19.století. Dosavadní znalosti historie tohoto „psího šperku“ hovoří o prvních známkách na Moravě okolo roku 1876, v Čechách o deset let později. Například z Hodonína známe zatím nejstarší přívěsek na obojek z roku 1885.

Identifikační známky sloužily jak ke snadnějšímu vrácení zvířete v případě jeho zaběhnutí, tak i k evidenci „poplatků ze psa“, vítaného to příjmu do obecní kasy. Jejich výrobě se věnovala patřičná pozornost. Šlo o ražby z mosazi, mědi, zinku, poniklovaného zinku, ze slitiny s příměsí cínu a později i z hliníku. Výjimečně se vyskytují známky z vysoce zabíhavé litiny. Na psích známkách z válečných let se projevoval obecný nedostatek kvalitních materiálů pro civilní sektor – byly vyráběny z tzv. obecného kovu o daleko kratší trvanlivosti, než jakou měly známé černající protektorátní koruny.

Samoúčelné nebyly ani nejrozmanitější tvary známek: kruhy, ovály, kosočtverce, lichoběžníky, rovnoramenné řecké kříže, zvonečky, průniky dvou oválů, a jiné. Fantazii se meze nekladly. Každoroční změna tvaru, případně použitého kovu, umožňovala zkušeným městským strážníkům už z několika kroků rozeznat, zda jde skutečně o aktuální rok.

Kyjovská řada psích známek je ojedinělá počtem zachovaných exemplářů. Přes velký počet těchto drobných kovových plastik, kterých se v českých zemích používalo kvalifikovaným odhadem více než 160 000 druhů, se jich zachovalo jen velmi málo. Byly chápány jako věc denní potřeby, která po splnění své úlohy ztrácí jakýkoli význam a je nahrazena novou, aktuální.

V současnosti mají u nás psi ideální podmínky, neboť se podle statistik zabydleli ve čtvrtině domácností. Mnohé panelové domy, které bývalý prezident Havel nazval holubníky, by se dnes mohly označit spíše jako psince. Ruce si mnou veterináři, prosperují psí hotely, počínají se prosazovat i psychiatři, pečující o vyrovnanost psích miláčků. Na své věrné kamarády jsou jejich majitelé ochotni vynaložit značné prostředky, a to včetně životního a zdravotního pojištění. Výroba kvalitních psích známek je proto v současnosti lukrativním výrobním oborem, provozovaným hned několika firmami.

Dodávají je z jakostní oceli i z umělé hmoty. Zlatnické firmy nabízejí psí známky ve zlatě jako šperk, vojáci snad všech zemí nazývají své identifikační známky, které nosí v bojových situacích na krku, jako „psí známky“. Rozšířila se škála tvarů například o psí boudu, telefon, o hlavu psa, a další. Kdo má smysl pro kuriozity, může se stát jejich sběratelem. Začít se dá už od té letošní.