Poslední dobou nenacházím moc času, abych se jako kdysi vyšvihla do sedla svého kola a vyrazila na dlouhou trať závratnou rychlostí, že mi vlasy ve větru zpomalují tempo. Přesto, pokud odolám všem vlivům, jako například jakékoliv práci nebo úpalu, tak oblékám svůj „žlutý dres“, nasazuju vysoký rytmus a vyrážím se svým černým šípem z garáže. Sjedu kopec a přemýšlím, kterým směrem se dát. Protože všechny cesty jsou plné aut a cyklostezek je stále málo, je to pro mě vždy dilema. Naštěstí se blýská…nejen nad Tatrou.