Byly doby, kdy jsem ani nevěděl, kdy se tento svátek slaví. Na hroby jsem chodil „svítit“ z povinnosti, či slušnosti k rozvětvené rodině. Poslední roky už musím při Dušičkách nakupovat celé sady svíček, aby mě vystačily na všechny hroby, u kterých se zastavuji. Tento rok byl ze všech nejnáročnější. Ještě vloni převládaly u jednotlivých hrobů hezké vzpomínky na ty, kteří v nich odpočívali, letos už to byla jen jednolitá depresivní deka, která na mě spadla při vchodu na hřbitov, a zatím jsem se jí ještě pořád nezbavil.