„Vyjeli za poznáním Nového Zélandu s tím, že si na svoji cestu chtěli vydělat prací. Nyní přejeli na Jižní ostrov a rádi by se dostali na Fidži,“ prozradila maminka jednoho z cestovatelů Jaroslava Kundratová.

Do novozélandského největšího města přiletěla v listopadu tato ratíškovická čtveřice: Filip Kundrata, Zbyněk Koplík, Drahoslav Zemánek a Richard Staněk.

Jednadvacetiho­dinový let nebyl údajně zrovna selankou. „Měli jsme toho plné brýle. Ale problémy nám začaly už na letišti. S nožem jsem neprošel přes bezpečnostní skener, měl totiž delší čepel. Tak mi jej zabavili,“ zavzpomínal na odlet vedoucí výpravy Filip Kundrata.

Skenerem neprošel ani v jihokorejském Soulu. Tentokrát vadila jeho vývrtka. Jeho kamarád Zbyněk Koplík musel zase z krku odevzdat suvenýr v podobě kulometné kulky.

I na Zélandu mají mladíci už za sebou různé patálie. První výhled na Severní ostrov jim zhatil vytrvalý déšť. Ani na prvním novozélanském jídle si příliš nepochutnali. „Kvůli neznalosti jazyka si někteří členové expedice objednali kombinaci hranolek, rýže, kuřete a chilli. Bylo to neskutečně ostré,“ přiblížil první pochutinu ze země Maurů Kundrata.

Na expedici bylo zapotřebí také auto. To ale za slušnou cenu a v dobrém stavu sháněli dlouho. „Hledali jsme v inzerátech i na dvou burzách, ale vždycky jsme narazili jen na ošumtělé a předražené vraky. Nakonec jsme sehnali Forda Fredu od prodávajícího z Azerbajdžánu po smlouvání za více než čtyři tisíce novozélandských dolarů (přes šedesát tisíc korun, pozn. red.),“ konstatoval vedoucí výpravy a překladatel v jedné osobě.

Kvarteto mladíků se tak mohlo vydat objevovat krásy země. „V autoatlase jsme měli vyznačená místa k přenocování od luxusně vybavených ale placených kempů, až po odlehlá místa v divočině, kde dávají kiwi dobrou noc,“ uvedl Kundrata a připomněl tak první spaní v divočině.

Nečekané probuzení

Spolu s parťáky v ten den poprvé rozbalil stan a nafoukl matraci v autě. Pak začala oslava, Drahoslav měl totiž třiatřicet let. Po spánku spravedlivých ale přišlo zajímavé probuzení.

O to se totiž postaralo kohoutí kokrhání, ovčí bečení a prasečí chrochtání. Čtveřice totiž spala na farmě. „Okolní krajina nás okouzlila. Zalesněné kopce, louky, pohled na moře a kolem nás se promenádovali slepice, kachny, krocani, kohouti a v ohradách jsme viděli prasata, ovce a krávy,“ přiblížil hodně nevšední ráno vedoucí výpravy.

Celý první měsíc patřil expedičním výpravám po Severním ostrově. Mohla tak poznat jak moře, tak hory.

Vánoce strávili Ratíškovičtí jako v ráji, ve více než třiceti stupích Celsia, v horách a bez mobilního signálu. „Koupali se v termálech, a aby si trochu připomněli domov, tak popíjeli svařáček,“ popsala synovy Vánoce Jaroslava Kundratová.

V posledních dnech se cestovatelé přeplavili na Jižní ostrov. Pokud si ještě vydělají další peníze, tak by rádi vyrazili na Fidži.