Antonín Tesařík, muž pověřený dosud pouze řízením Nemocnice TGM v Hodoníně, nastupuje k 1. květnu oficiálně na post ředitele. Svými manažerskými schopnostmi a dosavadními výsledky hospodaření přesvědčil krajskou výběrovou komisi. Ta mu i díky jeho koncepci řešení oddlužení nemocnice v příštích několika letech dala důvěru.

Krajskou radu jste o svých kvalitách přesvědčil jednomyslně. Čím si to vysvětlujete?
Pro mě je tento fakt především velmi povzbuzující. Vnímám to jako velkou podporu ze strany zřizovatele. První moment, který zřejmě komisi přesvědčil, bylo mé dosavadní působení ve funkci. Je prokazatelné, že nemocnice se dala do pohybu zejména po stránce ekonomické.

Dosavadním řízením hodonínské nemocnice jste byl pověřený zhruba před deseti měsíci. Jak se vám podařilo za tak krátkou dobu zastavit hospodářský propad tohoto zdravotnického zařízení, které si s sebou nese dluhy z minulosti?
Je pravdou, že jsem nemocnici převzal se ztrátou sedm a půl milionu korun. Podařilo se mi nepříznivý trend zastavit. Koncem loňského roku byla ztráta už jen milion tři sta osmdesát tisíc. A to jsme přitom museli zakoupit zařízení do nově zrekonstruovaných prostor rehabilitace.

To tedy znamená, že pokud byste neinvestoval zhruba milion do nákupu zařízení, dosáhl byste vyrovnaného hospodaření? Zřejmě je pro vás výhodou ekonomické vzdělání…
Bezesporu. Dívám se na věci očima ekonoma. Práce mě po dobu přechodného řízení začala velmi bavit. Mou představou je, že nemocnice letos dosáhne zisk a bude řešit obrovský kumulovaný dluh z minulosti, který představuje v konečném důsledku přes čtyřicet milionů korun.

To asi výběrovou komisi zaujalo. Jak toho chcete dosáhnout?
Polovinu dluhu se bude do pěti let snažit nemocnice vyřešit sama. Jsem přesvědčen, že k tomu potenciál jednoznačně má. Druhou polovinu dluhu chceme řešit formou dlouhodobé půjčky.

Absolutní prioritou tedy pro vás nejspíše bylo a je stabilizování ekonomické situace.
Snažil jsem se dostat pod kontrolu okamžitě celou oblast nákladů. Od úklidových prostředků po kancelářské potřeby. Především jsme ale zahájili nákupy zdravotnického materiálu formou elektronických aukcí.

To je poměrně moderní metoda. Dá se jí hodně ušetřit?
Podstatným způsobem. Jde vlastně o dynamické ověření ceny na trhu při dodržení špičkové kvality. Dodavatelé jdou mnohdy takříkajíc na kost. Nemocnice musí fungovat tak, aby neprodělávala. Ohromnou chybovost lékařů ve vykazování výkonů už jsme také uvedli do pořádku. Nemocnice totiž přicházela zbytečně o peníze.

Jste optimistický a vstřícný člověk, který působí přátelsky. Cítíte podporu od svých podřízených?
Našel jsem tady lidi, kteří jsou velmi cenní jak v oblasti lékařství, tak v oblasti podpůrných činností. Perspektivu svého působení mohu opřít nejen o tým lidí v mém okolí, ale i o podporu Města Hodonína.

Gynekologie, interna, pediatrie a chirurgie. Které ze čtyř oddělení je pro vás osobně největší chloubou?
Vážím si všech. Ale pokud mám teď jedno volit, je to chirurgie. Máme tu ročně tři tisíce dvě stě operací. Specialitou hodonínské nemocnice je, že až devadesát procent se jich provádí šetrnou laparoskopickou metodou, ve které jsme doslova průkopníky. Lékaře, kteří touto metodou dokáží pracovat, považuji za virtuosy.

Určitě jste nastínil ve svém projektu i řadu novinek, které připravujete. Prozradíte některé?
Nejzásadnější bude zřízení koloskopického centra na gynekologii. Bude se zabývat monitoringem a léčbou rakoviny děložního čípku. Byli jsme i zařazeni do programu monitoringu rakoviny tlustého střeva. Pokud jde o záchyt tohoto onemocnění, jsme na pátém místě v rámci republiky. Nabízí se i možnost rozvoje kardiologie.

Ta v rámci okresu opravdu chybí. Lidé teď musí jezdit až do Brna. V čem byste chtěli pacientům se srdečními onemocněními pomoci?
Máme dobré odborníky na implantaci a reimplantaci kardiostimulátorů. Tuto oblast podle mého stojí určitě za to rozvíjet.

Pro léčbu pacienta je hodně důležitá psychická pohoda a klid při léčbě. Máte v nemocnici krásné a příjemné sestřičky?
Zcela nepochybně. Jinak jsem nekompromisní v přístupu k pacientům. Dívám se na věci jejich očima. Je pro mě stejně důležitá odbornost lékaře, jako jeho lidský přístup. Vstřícnost a vlídnost vyžaduji i od zdravotnického personálu. Chci sladit lidi, abychom táhli za jeden provaz.