Prvním impulsem k jejich zhotovení byla vánoční pohlednice s krásně vyřezávanými hodinami. Ty ho inspirovaly natolik, že ho přivedly k řezbářství. „Moc se mi kukačky líbily. Pořád jsem se na ně chodil dívat a řekl jsem si, že bych mohl něco podobného zkusit," vzpomíná.

Ani nekvalitní materiál ho neodradil. Vzal si trnkové dřevo a bez speciálního náčiní se pustil do díla. „Šlo o amatérskou práci, ale snažil jsem se vyřezat aspoň listy a větve. Koupil jsem si ruský strojek a ten vsadil do kukaček," popisuje prvotinu.

Od té doby zkoušel další vzory a neustále se zdokonaloval. Trpělivost, která je u tohoto řemesla nutná, mu nechybí. V průběhu let nasbíral zkušenosti a dospěl k názoru, že zkusí pracovat jako řezbář na plný úvazek. „Začátky nebyly jednoduché, ale ustál jsem to," s úsměvem zabrousí do minulosti Jiří Kostiha.

Jeho srdeční záležitostí je figurální řezba a betlémy. „Používám nejraději lipové dřevo, které je běžně k dostání," přibližuje oblíbený materiál.

Doba výroby jedné figurky zavisí na její velikosti. „Jednu sochu z tvrdého jasanového dřeva jsem dělal až dvě sta hodin. Kmen měl průměr devadesát centimetrů," popisuje.

Nerad pro práci používá nůž, věrný zůstává klasickému dlátu. „Pracuji asi z pětadvaceti nástroji a s nimi si zatím vystačím," říká skromně.

I když je schopný vyřezat jakýkoliv motiv, nejraději má ty vlastní. „Pětkrát vytvořené řezby už jsou pro mě rutina," podotýká. Jak sám tvrdí, práce mu jde nejlíp od ruky, když má kmen a může tvořit. „Na začátku nikdy nevím, jaký výtvor vznikne," svěřuje se Kostiha. Podle něj je dřevo nevyzpytatelná surovina, která kvalitně vypadá navenek. Při práci se ale může ukázat, že v sobě má suky. Místo uskutečnění původního nápadu, tak musí začít vymýšlet něco nového. „U práce se musí neustále přemýšlet," dodává autor, který si svou práci velmi cení.