Stádo čtyřiceti divočáků, kteří se vydali přes silnici. Takový pohled se u Hodonína naskytl řidiči Michalovi Poláčkovi z Lužic. Byl ale příliš blízko na to, aby zastavil.

„Jel jsem devadesátkou na tlumená světla. I když jsem brzdil, zabil jsem pět odrostlých mláďat a jedno asi sedmdesátikilové prase,“ popsal Poláček tento zážitek. Škodu na voze měl asi sto tisíc korun, ale nejvíc ho polil pot, když vystoupil z auta a slyšel bachyni, jak svolává své mladé. Podobné zážitky mají i další řidiči.

Podle policejního mluvčího Petra Zámečníka evidují policisté za loňský rok sedmdesát střetů se zvěří. Mnohé další řidiči nehlásí, protože škody nejdou z povinného ručení. Někteří si možná sražené zvíře odvezou domů. V tom případě se ale dopouštějí trestného činu pytláctví. Mrtvý kus totiž patří příslušnému mysliveckému sdružení.

„Řidič nesmí se sraženým zvířetem manipulovat. Nejlépe udělá, když zavolá policisty. Ti už vědí, na jaké honitbě zvíře zemřelo,“ řekl předseda Okresního mysliveckého spolku Radovan Mančík. Odhaduje, že auta zabijí na Hodonínsku každoročně tisíce zvířat. „Jen kolem hodonínské zoo nám loni nahlásili sedmnáct prasat a jedenáct srnek. Drobnou zvěř ani nepočítám,“ řekl Mančík. Nebezpečný je také les u Dubňan a Ratíškovic.

„Nedoporučuji sraženou zvěř jíst. Většinou už bývá horečnatá, může mít různé nemoci,“ varuje Mančík. Sami myslivci musí zvíře zakopat, některé používá zoo ke krmení šelem. Jak řekl vedoucí oddělení dopravních nehod František Vaďura, ve tmě a s tlumenými světly by řidiči měli jezdit nanejvýš padesátkou.

Neví o tom, že by se někde v okrese chystala opatření, která nehodám zabrání. Mohly by to být ploty u silnic, ale také speciální odrazky na patnících nebo na stromech. „Nejsou na to peníze. Navíc pozemky kolem silnic někomu patří a s vlastnickými vztahy bývají velké problémy,“ vysvětlil Vaďura. Řidičům doporučuje, aby se chránili sami. Mohou si koupit speciální sirény, které vydávají vysokofrekvenční zvuky. Lidské ucho je nezaregistruje, zvěř ale odradí.