Na první odběr si počkal do devatenácti let. „Když jsem byl na vojně v Popradu, tak na útvaru vyhlásili, že můžeme jít darovat krev. Šlo téměř všech pět set vojáků,“ vzpomíná jubilant.

Muži v zeleném tak zaútočili na jednu z největších slovenských nemocnic s dvanácti odběrnými místy. „Bylo to něco neznámého, ale šlo to jako na běžícím páse. Za odběr jsme si tehdy mohli dát dva tenké párky s rohlíkem a nějaké pivo,“ usmívá se.

Po vojně pokračoval v dobrovolném dárcovství v kyjovské nemocnici. Na transfuzní stanici vedou jeho kroky třikrát až čtyřikrát ročně. Nezůstalo jen u toho. Jako organizační vedoucí Mužského sboru ve Vacenovicích začal pořádat i společnou dárcovskou akci, na kterou dostal desítky lidí nejen z rodné obce, ale také z práce.

„Paní Lungová jako velký dárcovský obětavec organizovala hromadné odběry dvakrát ročně autobusem, který se vždycky ve Vacenovicích a Miloticích naplnil. Tato akce ale skončila kvůli zavedení systému pozvánek pro jednotlivce. Zjistili jsme, že i tak půlka našeho sboru dává krev, tak jsme chtěli udělat něco užitečného a spustili jsme akci Daruj krev s mužským sborem,“ přibližuje počin, který má za sebou letos už třináct ročníků.

Podle něj dárcovství pomáhá rozvíjet solidaritu mezi lidmi. „Krev je nenahraditelná. Nikdo doposud nevymyslel, jak jinak ji dodat člověku, kterému chybí, než darováním,“ upozorňuje padesátiletý sklář.