Jejich vedoucí, učitelka Kateřina Mičková, jen stěží skrývá nadšení z úspěchu svých svěřenkyň a odezvy účastníků festivalu. „Špatně se to popisuje, ale ještě měsíc po návratu ve mně atmosféra toho místa stále nedozněla. Všichni jsme tam prožili cosi mimořádného a nezapomenutelného. Byla to krása. Když člověk vidí rockery, okované chlapy, s číry nebo naopak máničky, vzbuzuje to v něm mnohé pocity, od údivu až po respekt. A všichni chtěli být v pohodě, všichni chtěli kapely přijmout a to se potom na tom, co se děje mezi diváky a kapelou, velice odrazilo a podepsalo," popisuje Mičková, které žádné z děvčat neřekne jinak než „teto".

Trutnovský festival byl největším zážitkem i pro čtrnáctiletou gymnazistku Alžbětu Koryčanskou. „Vystoupení bylo docela dost, ale je jedno, na které nikdy nezapomenu. V Trutnově je největší festival v České republice. Bylo to nejlepší a zatím nejtěžší vystoupení, které jsem prožila. Moc si cením toho, že se nám vůbec něco takového podařilo," svěřuje se jedna z Rózinek.

Nejlepší podle ní je, když s holkami jde někam ven a jsou všechny spolu. „Nejvíce se mi líbí, že jsme kamarádky. I když někdy nejsme zrovna nejhodnější. A hlavně máme tu nejlepší vedoucí na světě," děkuje „tetě" houslistka. Na tento nástroj hraje už sedm let.

Nejmladší Rózince je osm let a také hraje na housle. „Denně cvičím půl hodiny a hraji už od svých pěti. Od nás z rodiny se hudbě věnuje tatínek, maminka, děda i strýc," říká Anna Mičková, jedna ze dvou dcer Kateřiny Mičkové, které patří k souboru.

Čtrnáctiletá Adéla Staňková hraje na flétnu a kromě Rózinek vystupuje ještě ve folklorním tanečním souboru Štěpnička. „V některých písničkách navíc doprovázím na cajon a vozembouch, kterému s holkama říkáme Ruprt. S ostatníma je mi fajn a užijeme si hodně srandy. Poznala jsem spoustu nových krásných míst a báječných lidí," prozrazuje flétnistka.

Rózinky například vystoupily i na nedávném Strážnickém vinobraní.