„Předtím jsem si prošla jenom české hory, a to bez pořádného batohu,“ prozradila Sandra Rylková.

Původně se chtěla s přítelem Ivanem podívat do čínského Tibetu, ale nakonec zvolili dostupnější nepálské Himaláje. Hned po příletu do metropole Káthmándú ale nastaly problémy. „Nepřicestoval s námi totiž můj batoh, takže jsme v Káthmándú museli strávit trochu delší čas, než jsme původně chtěli,“ sdělila rohatecká podnikatelka, která se zabývá módou pro psy.

Toho, že musela ve dvoumilionové metropoli zůstat, vůbec nelitovala. „Nakonec jsme v Káthmándú strávili pět dnů. Je tam sice moc prašno a hlučno, ale je tam několik míst, které jsou v UNESCO, a ty jsou nádherné. Například stavby z počátku dvanáctého století. Byly to příjemné dny,” zasnila se Rylková.

Pohřbívání do řeky

V hlavním nepálském městě ji zaujaly především buddhistické chrámy, záplava nízkých domků a pohřbívání mrtvých hinduistů do tamní řeky. „Chtějí být upálení už v ten den, ve který zemřou. Pro nás je to dost zvláštní,” podotkla Rylková.

Káthmándú bylo na její cestě výjimkou ohledně dopravy. Velký automobilový provoz byl jen tam. „Jinde tam moc aut nejezdí. Lidé v Nepálu počítají vzdálenosti pořád ještě na dobu, za kolik dnů tam přijdou,” uvedla Rohatčanka.

Přesto je v Nepálu podle ní čilý turistický ruch. Ještě před půlstoletím přicestovaly do této vysokohorské země stovky návštěvníků ročně. Nyní jich tam zavítá za stejnou dobu půl milionu.

6 dnů po svých

A jak se dostat pod nejvyšší horu světa? Tak to si mohli Ivan se Sandrou opravdu vybrat. Buď šest dnů po svých, nebo letecky. Vybrali si tu druhou možnost. Na malé letiště do Lukly, která leží v téměř třech kilometrech nad mořem, tedy přiletěli. „Ty hory byly pro mě něco magického. Nečekali jsme, že to bude tak úžasné,” zářily oči rohatecké cestovatelce po příletu.

Ta tak mohla konečně vyrazit s manželem na okružní několikadenní procházku po náročných himalájských stezkách, kde jim dělali společnost většinou jen jaci.

„Nebyli tam skoro žádní lidé. Byli jsme tam v červnu, kdy už je po sezoně a začíná období monzunů a deště. Ten nás ale zastihl až poslední dva dny,” vyprávěla Rohatčanka, která svedla i boj s příznaky vysokohorské nemoci. Ta postihuje lidský organismus už ve výšce kolem tří tisíc metrů nad mořem. Díky dobré aklimatizaci a lékům ji ale překonala. Odměnou jí byl pohled na nejvyšší horu světa Mount Everest.

„Ukázal se nám snad na hodinu a pak už jsme jej neviděli,” povzdechla si Rylková. Její cesta ale nevedla až do 8848 metrů, ale jen do více než pěti tisíc. Nakonec pro ni byl téměř osudný rychlý sestup do Lukly, kde s manželem řádně promokli.

„Když jsme se vrátili domů, tak mi dokonce nezabrala ani dvoje antibiotika,” dodala nyní již s úsměvem mladá cestovatelka.