S učením je to jako s řízením podle navigace, tvrdí expertka na vzdělávání

Dokáže online výuka plnohodnotně nahradit prezenční?

Bohužel nedokáže. Děti během všech lockdownů ve znalostech učiva nabraly velké manko. Je to těžké úplně pro všechny. Učitel nemá zpětnou vazbu, dítě snadněji ztrácí pozornost, jelikož těch rozptýlení je u počítače hodně. Tady nepochopí jednu věc, tam druhou a už není na co navázat.

Vliv pandemie na studenty zjišťují představitelé Masarykovy univerzity průzkumy

Jak zajistit, aby byla domácí výuka pro dítě co nejefektivnější?

Vést je k samostatnosti a pomáhat s úkoly jen v nejnutnější míře. Na našich přednáškách to přirovnávám k řízení. Je to jako když člověk jede podle navigace. Sice se dostane do požadovaného bodu, ale už vůbec neví jak. S učením je to stejné. Když si daný studijní problém dítě nevyřeší samo, sice má hotový úkol, ale nic si z toho ve finále nevezme. Když si ale na něco přijde samo, najednou je to jeho.

Jsou i nějaké konkrétní nástroje, které může rodič zavést již daný den?

Je jich celá řada. Předně je vhodné vytvořit denní program, rutinu. Určit, kdy se ratolest má učit, kdy se hýbat, kdy si na počítači hrát hry nebo psát s kamarády. Zajistit, aby bylo před začátkem výuky správné najezené, odpočaté, vyspané. A naladěné.

Naladěné?

Proces přípravy nezačíná až ve škole, ale už když se dítě doma ráno obléká. Během online výuky řada dětí rozlepí oči, sáhne po notebooku a ještě v polospánku a pyžamu se přihlásí na hodinu. Hlava tímhle směrem ale v tu chvíli vůbec není nastavená. Je pak jasné, že nedává pozor a je duchem jinde.

Co tedy dělat?

Udělat tu rutinu stejnou, jako když jde do školy. To znamená připravit snídani, ratolest obléct do školního oblečení a tak dále. Jediný rozdíl by měl být v tom, že místo do školní lavice sedá k počítači. Takto už se dítě předem připravuje na to, že jej čeká studium. Zásadní je pak v tomto případě ještě jedna věc, na kterou se okamžitě může zaměřit opravdu každý.

Jaká?

Role stravy. Dětské produkty bývají plné cukru, i když tam na první pohled nevypadají. Například klasická snídaně: lupínky s mlékem. Dítě do sebe v jedné porci dostane desítky gramů jednoduchých sacharidů. Na svačinu si dá pak koblihu a zapije ji slazenou limonádou. Po obědě sní čokoládový dezert a opět jej zapije něčím sladkým. Tato jídla mu pak naprosto rozstřelí schopnost se soustředit. Dítě je přecukrované, plné energie, neschopné udržet pozornost. Naše organizace pořádá tábory pro děti s ADHD. Hodně jim tam hlídáme právě správnou stravu a výsledky se dostavují téměř okamžitě. Děti nejsou tak roztržité, mnohem lépe se soustředí. Ale to jsou vše spíše triky. Problém tkví hlouběji. V obecné rovině přístupu ke vzdělávání.

Jak to myslíte?

Nesoustředěnost a nepozornost pramení z několika věcí: frustrace, nedostatečné pochopení látky, pocit selhání. Naše mysl funguje na principu obrázků. Už Jan Amos Komenský říkal, že vyučování by mělo začínat vysvětlováním slovníkových významů klíčových slov. I dospělému se stane, že si čte nějaký text a v půlce se ztratí. To většinou vyplývá z nepochopení nějakého slova. Když dítě něčemu nerozumí, nedokáže se efektivně učit. Mladé je potřeba vést k tomu, aby se nebáli pokládat otázky. To trápí i řadu dospělých, že raději odkývají něco, čemu nerozumí, než aby položili otázku. Když ale něčemu nerozumí, tak je reakcí stres a přesunutí pozornosti jinam. Začínají být duchem mimo, nechtějí se učit, zlobí.

Jak zařídit, aby dítě probírané látce lépe porozumělo?

Lze udělat několik věcí. Například používat obrazový materiál. Naše mysl funguje na principu obrázků. Dítě si často nedovede představit to, co studuje. Když není učebnice dost názorná, stačí si vzít na pomoc encyklopedii s obrázky, či internet. Jestliže neví, jak spočítat slovní úlohu, zkusit mu ji nakreslit. V momentě, kdy si nedovede představit, co se učí, nastupuje memorování a mechanické učení. A to zkrátka není efektivní. Projeví se pak ve vysoké chybovosti, což je další problém se současným vzděláváním.

Že se soustředíme na selhání?

Ano, klademe velký důraz na neúspěch. Na úspěch už ne. Vezměme si třeba čtení. Dítě čte a dělá během procesu nějaké chyby, od rodičů nebo učitele pak slyší samé chyba, špatně, takhle ne. To je přeci hrozně demotivující. Má pak pocit, že je hloupé a nic nezvládá. Podobně je to s diktáty. Řekněme, že v diktátu je čtyřicet gramatických jevů a malý udělá chybu v pěti z nich. Za to dostane pětku, ačkoli většinu měl dobře. Je nutné chválit, dopřát dítěti pocit úspěchu, jinak se pro školu nenadchne. K tomu je ale potřeba individuální přístup, což je dalším nedostatkem současného vzdělávání.

Někdejší továrnu v Rybářské nahradí bytovkami: přesadí i padesátiletý dub

Můžete to rozvést?

Každé dítě je úplně jiné. Jednomu jde matematika, druhému sport nebo historie. Je zřejmé, že v oblasti, pro níž mám vlohy, jsem úspěšnější. A samozřejmě to platí naopak. Jenže tady má jakékoli dítě na stejnou látku stejný čas. To z podstaty nemůže správně fungovat, jelikož se pak kupí selhání, roste frustrace. Děti mají pocit, že jsou k ničemu, že nic nezvládají, ztrácí o vzdělání zájem a kompenzují si to jinde. Online výuka ten problém jen akcentuje, protože u počítače je samozřejmě snazší nedávat pozor.

Jak s tím bojovat?

Věnovat se každému opravdu individuálně. Projít s dítětem látku, jít hezky postupně zpátky a lokalizovat, kde vznikl problém. Jestli se mu třeba nepletou písmenka A a E, nebo má problém v nějaké základní matematické operaci. A pak jej řešit. Respektive mu pomoci jej řešit. V tom totiž dělá řada rodičů chybu.

V čem konkrétně?

Paradoxně tím, že ratolesti věnují příliš mnoho pozornosti. Nenechají dítě, aby si samo nějaký problém vyřešilo. To se pak veze, tři hodiny sedí a snaží se vstřebat co nejvíc informací, které ale záhy zapomene. Všechno moc škodí a i studium je potřeba dávkovat a prokládat odpočinkem nebo pohybem.

DESATERO K UČENÍ SE S DĚTMI PODLE STUDIJNÍHO CENTRA BASIC

1. ZABRAŇTE NEPOCHOPENÍ

Buďte velmi ostražití na slova – ujistěte se, že dítě rozumí každému napsanému slovu v zadání, v samotném úkolu a také všemu co říkáte, když učivo vysvětlujete!

Stačí jedno nepochopené slovo a dítě přestane učivu rozumět.

Např.: zeměpis (země-pis), zájmena (dávají se ZA podstatná JMÉNA záměnou: místo „maminka“ – ona)

2. POUŽÍVEJTE OBRÁZKY

Dítě si často nedovede představit to, co studuje. Když není učebnice dost názorná, vezměte si na pomoc encyklopedie s obrázky, či internet. Jestliže neví jak spočítat slovní úlohu, pomozte mu s jejím nakreslením.

3. POSTUPUJTE OD JEDNODUŠŠÍCH VĚCÍ KE SLOŽITĚJŠÍM

Např.: Jestliže si dítě plete násobilku, vraťte se zpátky a procvičujte ji postupně. Na násobilku třemi jděte, až když umí násobit dvěma. U pravopisu je třeba zopakovat a procvičit nejdříve každé pravidlo zvlášť, teprve potom je můžeme promíchat.

4. NESDĚLUJTE HNED ŘEŠENÍ

Umím to, protože jsem si na to přišel sám! Veďte dítě k tomu, aby si na věci přišlo samo. Neříkejte mu hned řešení, nevnucujte mu svůj způsob myšlení. Raději se ptejte, jak tomu rozumí, nechte si to od něj vysvětlit. Dejte mu čas, aby nad učivem přemýšlelo.

5. NEKRITIZUJTE

Žádný učený z nebe nespadl. Neříkejte dítěti, že už to „dávno mělo umět“. Ono není hloupé, ví to i bez vás. Neustálým upozorňováním na chyby a znehodnocováním dosáhnete pouze toho, že se dítě bude vyhýbat učení a přestane se snažit.

6. CHVALTE

Obraťte svojí pozornost k tomu, co dítě dělá dobře, i když to bude jen drobnost. Tu pochvalte! Chválení není rozmazlování. Je to potvrzení, že vidíte, jak se vaše dítě snaží. Bude se snažit víc a víc. Chválením vyhrajete hned dvakrát: za prvé - dítě se bude chtít učit a zažívat úspěch, za druhé – dáte mu skvělý základ do života, aby umělo také chválit.

7. BUĎTE TRPĚLIVÍ

Častý důvod, proč se dítě nenaučí číst, nebo čte špatně, jsou dospělí, kteří jsou netrpěliví a nervózní. Už zapomněli, jak dlouho to trvalo jim. Dejte svému dítěti šanci, aby to zvládlo v čase, který potřebuje a ne v čase, který si vy myslíte, že je správný.

8. UDĚLEJTE PŘEDMĚT ZAJÍMAVÝM

Ukažte svému dítěti propojení toho, co se učí ve škole, s reálným životem. Nechte dítě platit v obchodě, aby se naučilo rozměňování a počítání. Vezměte si je do kuchyně k vážení surovin při pečení, do dílny k měření a rozvoji zručnosti. Objevujte a popisujte stromy, rostliny, pozorujte měnící se přírodu.

9. VŠEHO MOC, ŠKODÍ

Netrvejte na tom, že vaše dítě musí odříkat učivo zpaměti slovo od slova. Mnohem důležitější je, když se umí vyjádřit vlastními slovy, rozumí tomu a umí to použít. Děti nejsou stroje. Nebojte se zařadit do učení hru a pohyb – buďte kreativní! Hry se slovy dětem rozšíří slovní zásobu, odstraní zapomínání písmenek při psaní. „Člověče nezlob se“ s dvěma kostkami vám zase značně zkrátí dobu strávenou nudnými počty a ještě zažijete spoustu zábavy!

10. NECHTE JE PŘISPÍVAT

Když dokážeme, aby dítě přispívalo v domácnosti, bude se cítit velmi hodnotné. Bude si vážit sebe a věcí, které mu byly dány. Pokud nemusí dělat nic, bude se cítit špatně a dávat to najevo neposlušností a nevážením si svých věcí. Chcete-li, aby vaše dítě bylo šťastné, fungovalo dobře doma i ve škole, dejte mu hodně práce a až potom je odměňte volným časem, nebo odměnou.