Kvůli tomu na Slovácko přijeli. Přihlásili se jako dobrovolníci přes organizaci INEX-SDA a čtrnáct dní pomáhají zvelebovat salaš v Bílých Karpatech. „Původně jich mělo přijet víc, nakonec jich ale dorazilo osm a jsme k nim dvě vedoucí," říká Jana Ručková. Pracovní kemp sdružení INEX-SDA vede podruhé. Sama už jako dobrovolnice vyrazila pomáhat třeba do Srbska.

Práce se prý mladým lidem z Číny, Francie, Španělska, Slovenska a Slovinska zdála první dny těžká. Několik dní kopali jámu. Ve vedrech. Postupem času je ale čekaly lehčí úkoly jako hrabání sena nebo údržba budov v areálu salaše. „Horka zvládali hůř. Přece jen pracovat pět hodin na slunci, to člověka unaví. Když byly teploty kolem čtyřiceti stupňů, chodili jsme se koupat na Lučinu," dodává při procházce po salaši Ručková.

Dvojice ze Slovinska Janez Novljan a Kaja Zidar mezitím natírá dřevěné kostky. Poslouží při nedělní Etnosalaši, která je završením dvoutýdenního snažení mladých lidí. „Na pracovní kemp jsme vyjeli poprvé. Proč Česká republika? Bylo to blízko, ale zároveň je to vlastně tak daleko," hodnotí po pár dnech volbu Janez. S Kajou je jim osmnáct, dokončili střední školu a chystají se na univerzitu. Chtěli zkusit pracovat v přírodě a pomoct dobré věci. „Není to ale jen o práci. Byli jsme i na výletě v Bratislavě a Strážnici. Jak skončíme, chceme ještě na dva dny navštívit Prahu," říká Kaja a přitom na kostku nanáší žlutou barvu.

Zbytek pracantů je rozptýlený po areálu salaše. Jedni hrabou seno, chlapci pomáhají z pole nad salaší do areálu stáhnout balík slámy. Mluví na sebe anglicky. I na Pavla Dunu, který je salašníkem na Travičné. „V areálu jsou zvířata, které je taky potřeba obstarat. Máme zde pastevní prasata, ovce, kozy, králíky i husy," vyjmenovává. U jedné z klecí se zastavuje rodina s dětmi. Na salaš dorazili na kolech. „Ano, je to morče. Ty jsi ale šikovná, žes ho poznala," říká matka asi dvouleté holčičce. Pro děti je areál Travičné rájem. Zkouší různé průlezky, lezou po interaktivních sochách, hladí si zvířata.

Dětem je také určená akce Etnosalaš, pro kterou dobrovolníci celý areál chystají. Už několik let. Dobrovolnictví má ale dvě roviny. „Kromě pomoci je jejím smyslem také to, aby se mladí lidé z celého světa a rozdílných kultur setkali a poznali Českou republiku z lidské stránky," dodává partner projektu Vít Hrdoušek.

Obě vedoucí se shodly na tom, že letos se to povedlo. „Měli jsme zde několik večerů, při kterých dobrovolníci představili svou kulturu i gastronomii. Španěl připravil typickou omeletu, Francouzka zase čokoládový koláč," shodují se česká a slovenská vedoucí.

Slovácko prý učarovalo hlavně Číňankám. Na jih Moravy dorazily z jiného pracovního kempu v Německu. „Prožily zde hody. Dokonce si oblékly kroje a pak se nás ptaly, kde si je mohou koupit," pousmějí se Jana Ručková a Alexandra Zvariková.

„Hlavně ale všechny překvapila pohostinnost. To, že lidé rozdávaly koláčky, pálenku. Myslím, že byli všichni nadšení," shodly se vedoucí.