Po přečtení plakátu se, těsně před vchodem, otočí malý chlapec na své rodiče. „Košt pálenek? Tam bude jen kořalka," prohlásí smutně. Rodiče se tomu jen zasmějí. „Ještě neví, co je dobré," komentuje jeho slova starší pán, který právě vchází do dveří, kde stojí muži se vstupenkami. Za padesát korun může kdokoli nasát atmosféru pravého slováckého koštu.

Po vstupu do hlavního sálu si zájemci o degustaci kupují lístky, kterými platí za každé ochutnání páleného moku. Každý přemýšlí, kolik vzorků asi vydrží. Dominanta hlavní místnosti kulturního domu je však vprostřed sálu. Zde stojí úhledně vyrovnané láhve, z nichž každá má své číslo. „Letos se nám sešlo patnáct set padesát jedna vzorků," vypočítává organizátor akce Vít Pavka. Ten říká, že mikulčičtí gurmáni, kteří akci pořádají, začali s přípravou už v říjnu loňského roku.

Pálenka, která je v regálech srovnaná po jednotlivých odrůdách, jde rychle na odbyt. Nejvíce návštěvníků se však tlačí u pomyslné sekce s názvem meruňka. „Na košt jsem přišel už počtvrté. Chodím sem, protože i sám dávám vzorek k degustaci. Přišel bych ale i tak. Je to tradice," říká se smíchem Marek Macůrek, jehož trnkovice získala po hodnocení celých osmačtyřicet bodů.

Několik desítek schodů přivedou návštěvníky na galerii kulturního domu. Tam si každý může v klidu shora prohlédnout všechny návštěvníky koštu. Většinu degustátorů sem ale láká něco jiného než okukování lidí. Skrývá se tu totiž další část koštu. „Nahoře máme košt likérů a speciálních pálenek a ochutnávku kysaného zelí," popisuje, jaké lákadla skrývají útroby místního kulturního domu, Pavka, podle kterého část lidí láká i poslední možná degustace – místní pochutiny, které se skrývají v přísálí hlavního sálu.

Mezi specialitami jsou tak zelné placky, křeháče, tvarůžkové pivníky, štrůdly a několik dalších laskomin. „Jsou to krajové speciality. Velká část z nich je ze škvarkového těsta nebo ze zelí," popisuje chutné výtvory Marta Podrazilová. Na speciality se, stejně jako na pálenku, tlačila velká fronta lidí. „Ochutnáme od každého něco," říká u pultu s jídlem téměř každý, kdo přijde.

I po hodině se návštěvníci do mikulčického kulturního domu stále trousí. „Pravidelně k nám chodí přibližně sedm set lidí," uvažuje Lubomír Bílík, který za hodinu stihl z bloku se vstupenkami odtrhnout na tři sta padesát lístků. Jeho práce tak nekončí ani po dalších desítkách minut.

Ve čtyři hodiny odpoledne nastává slavnostní okamžik celého koštu. Vyhlášení vítězů degustace ostrých, ale léčivých nápojů. „Šampionem výstavy je místní vzorek hrušky Williamsovy, který dal Jan Salajka," vyhlašuje slavnostně prezident gurmánů Mikulčice. Na prvních třech místech se pak umístil ještě jeden místní vzorek. O dva body za ním pak pálenky z Ratíškovic a Velké nad Veličkou.

Košt končí až po několika hodinách. „Většinou máme stanovený čas přibližně do osmi hodin večer. Záleží ale také na tom, jaká je nálada a jak se lidé baví," komentuje akci Pavka. Někteří návštěvníci se trousí domů po několika vzorcích, jiní statečně drží až do podvečerních hodin. „Měl jsem už několik vzorků. Určitě pojedu příští rok zase," uzavírá odpoledne mladý Hodoňák.