Podle něj v záplavě dnes již převážně dovozových hraček působí ty československé elegantně, možná i trochu na vyšší úrovni. „Co jim přidává, tak to stáří ta hrací duše…" přibližuje Opavský. Hračky sbírá asi osm let. Pocházejí především z československých podniků, například z pražského výrobního družstva Igra, Směru, od tvůrců autodráh Itesu či Technoplastu. „Sbírka čítá zatím dvanáct set kusů. Exponáty jsou z padesátých až devadesátých let minulého století, kdy řada našich firem díky tlaku levnějšího zboží začala zanikat," popisuje sběratel.

Jak dále uvádí, hračky sice sloužily na hraní, ale mnohé z nich zároveň představují unikátní modely. „To je případ tatrovky, škodovky nebo Zetoru," podotýká Opavský.

Podle něj se tyto předměty stávají čím dál více nedostupnějšími. „Proto mám radost, když třeba nějakou hračku najdu někde na půdě nebo ji získám darem či ji koupím, a ještě třeba vím něco o její historii," říká bojanovický hračkářský nadšenec.

Sbírka hraček Josefa Opavského v Dolních Bojanovicích.

V jeho zálibě ho podporuje manželka Martina. „Za to jí patří také velký dík," upozorňuje Opavský.

Ten má vztah ke všem exponátům v jeho kolekci, nejvíce si považuje klasické tatrovky na písek Tatry 148 od firmy Chemoplast Brno z osmdesátých let.

Celou sbírku začal také autem, Škodou 1203. „Je to sanitka od výrobního družstva Kaden," konkretizuje sběratel.

I když jeho soubor přesahuje tisíc kusů, má ještě minimálně jeden exemplář vysněný. „S ohledem na oblíbenost ruských hraček v minulém režimu bych si přál staré šlapací autíčko Moskvič," dodává Opavský.