Vaší největší investiční akce posledních let je přístavba tělocvičny. Ta primárně slouží sportu. Jak protikoronavirová opatření vůbec dolehla na sudoměřický sport? Dává se už nějak do kupy? I když třeba fotbal nebyl v nejlepší kondici již před covidem…
Před pár lety se tady rozpadlo mužstvo mužů a zůstaly jen děti. Jenže těch bylo málo na to, abychom naplnili jednotlivé ročníky. Navíc neměly návaznost na další kategorie. Domluvili jsme se, už minulá sezona byla ve znamení spojeného klubu Jiskry Strážnice a SK Sudoměřice. Kluci tam tak hrají už od přípravek. Žel obecně fotbal i další sporty bojují s nedostatkem dětí. Těch je jednak méně a navíc mají širší nabídku různých zájmů. Velkým problémem jsou moderní technologie, které děti odstavují od sportu.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkSudoměřice proslavil ale především hokejbal, který byl na výborné úrovni, a to celorepublikové, což dosvědčují i tituly českého vicemistra…
Od svého vzniku nejprve na okresní, pak co se posunoval úrovňově výš, patřil ke špičce české scény. Když jezdili kluci na předsezonní turnaje na Slovensko, tak i tam se umísťovali na předních příčkách. Neskromně můžu říct, že Sudoměřice patřily k tomu lepšímu, co v hokejbalové republice bylo. Vlivem nedostatku mládeže se stalo, že se odhlásili z extraligy a přihlásili se do druhé nejvyšší soutěže, kde ale kvůli covidu odehráli jen pár zápasu. Je otázka, kolik hráčů se k organizované činnosti vrátí. Roky přibývají a s tím i zakládání rodin. Do toho přichází rozvolňování, ukončování anticovidových programů na podporu zaměstnanosti a hrozba toho, jestli se podniky zachrání, nebo zkrachují. Pokud pak budou muset hráči řešit existenční problémy, tak na sport nebudou mít čas. Hokejbal u nás nebyl ani na poloprofesionální úrovni, hráči se museli leckdy skládat i na hokejky. Obec sice dlouhodobě podporuje sport a spolky, ale bezednou pokladnici nemá. Areál každopádně udržujeme a hokejbalisté v rámci opatření trénují. Věřím, že se to rozjede. Pro všechny kluby a sporty bude velice těžké nastartovat.

Okrajově s tím souvisí další otázka. Jak býval hokejbalový tým, tak celá vaše obec je hodně provázaná se sousední, ale už přeshraniční Skalicou. Jak se mohou lidé setkávat?Loni to bylo mnohem horší. S uzávěrou začala slovenská strana. V rámci těch opatření to měly rodiny velice těžké s navštěvováním. Výjimky byly minimální. Nešlo jen o rodinné příslušníky, ale v pár stovek metrů vzdálené Skalici je i průmyslová zóna, kde pracuje hodně lidí ze Sudoměřic a okolí. Právě jim byl zamezen přístup do zaměstnání. Lidem tak několik týdnů chyběla jistota a nevěděli, co bude. Když se rozjelo antigenní testování a firmy testovaly, tak byly výjimky snesitelnější alespoň pro pracovníky. Ani jako zástupce naší samosprávy jsem tak ve Skalici od loňského roku nebyl. I když se s primátorkou znám, tak všechno řešíme mejlem nebo mobilem. Nyní se díky očkování, rozvolňování i tlaku veřejnosti lidé navštěvovat můžou, i když za komplikovaných podmínek. I když už na hranicích kontroly nejsou, tak máme uzavřený přechod na staré cestě do Skalice. Lidé tak musejí jezdit dokola, což není ideální.

Skalica je se Sudoměřicemi provázaná velmi úzce. Spousta lidí tam má kořeny, někteří se dokonce narodili v tamní porodnici. Návaznost tady byla i při poutích. A za minulého režimu, kdy tam vznikaly velké podniky, tak tam lidé pracovali a také studovali. Vznikala smíšená manželství. Právě přes rodinné vazby jsme tak propojení se Skalicí pupeční šňůrou.

Kolem obce výrazně přibylo stromů. Můžete trochu přiblížit tuto výsadbu?
Dokončili jsme výsadbu dvou akcí. Jednou byl obrovský protierozní pás, kterému pracovně říkáme větrolam mezi spodní a horní cestou na Mlýnky. Kilometrový pás byl rozdělený do čtyř úseků. Celkem bylo vysázenou jedenáct set stromů a stejný počet keřů. Letos jsme vysazovali 105 soliterních stromů v blízkosti starých hor.

Na druhé straně máte ale i průmyslovou zónu, která se mi zdá jako vhodně umístěná, dál od zástavby. Je to tak?
Vznikla přirozeně při stavbě obchvatu. Je vhodně umístěná především vzhledem k napojení na I/55 i směrem na Slovensko. Plánujeme tam rozšířit komunikaci, na což hledáme financování. Další rozvoj zóny ale omezuje vedení plynovodu, energetický koridor a také záplavová zóna.

Jak to u vás vypadá s možnou výstavbou rodinných domů?
Chceme se rozvíjet, ale územní plán nám příliš možností nedává. Nějaké územní rezervy sice máme, ale je tady řada podmínek a investice by zde musely být ze strany obce obrovské. A pozemky, na kterých by se stavět mohlo, jsou ve vlastnictví soukromých osob, a ty nám příliš prodávat nechtějí. Naposledy vzniklo patnáct rodinných domů před šesti lety Pod Vápenkami. Podobná výstavba se ale aktuálně nemá kde uskutečnit. Jsme omezení i díky tomu, že polovina obce leží v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a navíc je většinou kolem nás půda druhé nejvyšší kvality, a tu lze zastavět podle současných pravidel jen ve výjimečných případech.

Vedle průmyslové zóny je i železniční zastávka, ale k ní se lidé z obce poměrně projdou. Jak je využívaná?
Je sice z ruky, ale má velkou výhodou. Zůstal tu výpravčí, co je dobře. Místní zastávku využívají, dostanou se po železnici jak do Veselí nad Moravou, tak do Hodonína a pak dál na Zaječí. Navíc sem vlakem přijíždějí cykloturisté, kteří od nás vyráží do krásných scenérií Bílých Karpat nebo na Baťův kanál.