„Začínali jsme s deseti, patnácti dravci. Teď už máme sbírku asi čtyřiceti dravců, od největšího orla bělohlavého po nejmenší sovičku. Je to v podstatě nejucelenější sbírka v republice,“ říká za společnost Petr Svoboda.

V začátcích navštěvovali s programem školy v okolí Brna, dnes už jezdí po tisícovce škol a svým programem uchvacují jak žáky, tak i pedagogy. Vše je totiž děláno zábavnou formou, která zaujme jak děti prvních, tak i devátých tříd. „Snažíme se, aby vše zapadalo do výuky, nevykládáme lidem nic o sokolnictví, jsme záchranná stanice, jsme ochranáři a všechno se to odvíjí tímto směrem,“ pokračuje sokolník. Děti i učitelé se tak dozvídají základní informace o dravcích a sovách. Dozví se například, jak často se dravci v přírodě vyskytují, kteří jsou kriticky ohrožení, se kterým se mohou kde setkat nebo co dělat, když najdou dravce poraněného.

Sbírku dravců a sov přitom tvoří převážně česká fauna. „Co se týče druhů, máme výra velkého, kalouse ušatého, puštíka obecného, puštíka bělavého, sýčka, sovu pálenou, sovici sněžnou, sokola loveckého a stěhovavého, raroha, ostříže, poštolku nebo káňata a orly,“ vyjmenovává Svoboda.

Najdou se v ní ale i perličky v podobě poštolky vrabčí, která pochází z Jižní Ameriky, amerického jestřába nebo amerického bělohlavého orla, kterého pojmenovali Wamditanga. „V indiánském jazyce to znamená velký orel,“ odkrývá odborník.

Devadesát procent dravců přitom tvoří kupovaní ptáci, kteří mají registraci. Jde totiž o chráněné druhy. Najdou se ale i takový, kteří se do programu dostali z přírody, což jsou případy takzvaných handicapů . „Máme tu třeba puštíka, kterého našli lidé jako mládě vypadeného z hnízda, doma ho čtrnáct dní krmili aby mu pomohli. Pak zavolali nám, abychom ho vypustili do přírody. Jenže pták, pokud už jednou u lidí zkrotne a zafixuje si, že ho krmí, se po vypuštění k lidem opět vrátí,“ říká sokolník.

Programem, který dělají už téměř dvě desítky let, už podle Svobody zasáhli i do výběru povolání nebo volby koníčků mladých návštěvníků. Ti se ke skupině poté dokonce hlásí jako brigádníci. Mají tak možnost seznámit se se světem dravců.

„Máme už minimálně pět, šest dětí, které si po zhlédnutí našeho programu udělaly myslivecké zkoušky nebo lesnickou školu. Jeden kluk, který s námi strávil čtyři roky, si dokonce ke zkouškám a lesárně udělal i veterinu,“ uzavírá Svoboda.