Držitel Českého lva Stanislav Zindulka vystoupil v pátek večer ve veselském kulturním domě jako Hoke Colburn. Řidič černé pleti, který slouží bohaté dámě. Děj se odehrává v padesátých letech dvacátého století a končí dojemným loučením, kdy židovská panička odchází do domova důchodců.

Ve hře Řidič slečny Daisy hrajete černošského šoféra. Sedí vám tahle role?
Hraji jej dlouho a strašně rád. Je to krásně napsaná role. Je o čem hrát a má nádherný téma.

Četl jsem komentář, který uváděl, že hra je důkazem, že všichni lidé jsou si rovni. Jen některým déle trvá, než na to přijdou. Souhlasíte s tím tvrzením?
Ano. V představení je každý jiný. Ona je bílá, on černý. Ona je židovka, on je křesťan. Ona je bohatá, on chudý. Všechno je diametrálně rozlišné a přesto se nějakým způsobem sejdou. To je krásné. Až dojemné.

Daisy hraje Alena Vránová (například pyšná princezna Krasomila – pozn. red.). Jak se vám spolupracuje?
Známe se už ze školních let, takže na sebe dobře slyšíme a rozumíme si.

Jestli se nemýlím, s paní Vránovou jste se potkal i v nekonečném seriálu Ulice.
Hrála tam a zase se vrátí.

Tam vystupujete v úplně odlišné roli svérázného podnikatele Stárka.
Takhle to má prakticky každý herec. Rolí mám asi deset. Jsou různé a ještě točím. To mi nevadí. Naopak je to o to zajímavější, čím rozlišnější role jsou.

Údajně se na koncepci role sám podílíte. Je to pravda?
Dělá to hlavně dramaturgie a autoři. Občas do toho zasáhnu, když se mi to zdá za vlasy přitažený. Někdy mám nějaký nápad.

Je vám Stárek sympatický?
Moc rád jej nemám. Je to nesympatická figura. Ale je to úkol, musím se ho zhostit. (usměje se)

Z toho co říkáte je jasné, že podobné vystupování lidí vám nesedí ani v reálném životě.
Když to hraji chci, aby lidi věděli, že si na takový potvory mají dávat pozor.

V seriálu se nejvíce setkáváte s Václavem Svobodou (Lumír Nykl – pozn. red.) nebo Jaroslavou Obermajerovou (Vilma Nyklová – pozn. red.). Sedíte si během natáčení?
Setkáváme se skoro denně. Vždycky si o tom předem povykládáme. Trošku si taky ponadáváme. (usměje se)

Zastavují vás diváci, když jste venku?
To víte, že jo. Zastavují nebo pokřikují. S tím se nedá nic dělat. Zážitků je moc. Někdo říká: hele, hrajete padoucha a přitom takový nejste. Další zase: tedy, to jsme si o vás nemysleli. Reakce jsou různé. S tím člověk musí počítat. Lidi jsou svým způsobem velice naivní a berou to vážně.

Mezi lety 1968 – 1975 jste působil jako pedagog na brněnské konzervatoři. Nestýská se vám po studentech?
Moji studenti už jsou dnes starší lidé. Bavilo mě to strašně. Teď už jsou to dospělí herci v plné síle jako Libuška Šafránková, Olda Kaiser a mnoho dalších.

Přeskočím teď na jiné teď na jiné. Zeptám se na Českého lva, kterého jste dostal za roli Edy v Babím létě. Označil byste jej za svůj největší dosavadní úspěch?
Nemůžu říct největší životní úspěch. Bylo to ale strašně příjemný, protože šlo o krásný film, hezký scénář, výbornou režii a znamenité partnery.

A kde se s vámi mohou diváci v nejbližší době setkat?
V repertoáru mám řadu věcí v různých divadlech. Kromě Ulice, ale teď netočím nic. V budoucnu bych měl točit ještě velkou pohádku, ale to ještě není rozhodnutý.