JANA RYBOVÁ
MIROSLAV PECHURA

Nejdřív ji při obědě pozvaly ke stolu, potom jí ukradly maso z talíře a nasypaly pepř do vlasů. I tak vypadá šikana. Vyprávět by o tom mohla žákyně Základní školy v Ratíškovicích, se kterou si tímto způsobem „pohrály“ spolužačky.

„Vždy je ve třídě nějaký slabý článek. Dceři se posmívají možná proto, že nenosí značkové oblečení. V poslední době se to ale nějak stupňuje,“ řekla její matka, která si s ohledem na dceru nepřeje zveřejnit jméno. Vadí jí, že ředitel školy nekontaktoval rodiče, ani nijak nepotrestal zlobivé slečny.

Šikanovaná dívka se doma moc nesvěřuje. „Jen brečí, je smutná a sklíčená,“ uvádí matka. Podle ní si ředitel šikanovanou dceru zavolal a nabídl jí, že může přestoupit do jiné třídy. „Měl to ale řešit především s těmi dívkami a pak s námi. Vůbec nás však nekontaktoval,“ má žena řediteli za zlé. Ze změny třídy a nových spolužáků má matka strach.

„Není to jediný případ. Ve škole už k něčemu podobnému došlo, jedna dívka minulý rok přestoupila do jiné třídy a je prý spokojená,“ připouští.

Podle ředitele ratíškovické základní školy Josefa Hanáka se případ odehrál už v září. „Spolužačky ji potrestaly za to, že s nimi nechtěla kouřit. Nám nic neřekla, bála se pomsty,“ uvedl později. Připustil, že dívka má problémy delší dobu a že jí nabízel přeřazení do jiné třídy. S tím však nesouhlasila. Případ nepovažoval za tak vážný, aby k němu volal rodiče.

„Problémy způsobuje dívka, která propadla a teď si buduje pozici v kolektivu,“ dodal s tím, že situací se hodlá zabývat.
„Šikanování na škole samozřejmě řešíme. Postupujeme přitom podle metodického pokynu. Pokud je to nutné, voláme i policii,“ mluví ředitel Hanák o případu, kdy žák školy nutil svého kamaráda, aby zbil spolužáka.

Podle ředitelky pedagogicko-psychologické poradny Zdenky Bimkové se šikanování objevuje na všech školách. „Začíná to už v mateřské škole. Pokud někde tvrdí, že u nich šikana není, tak nejspíš nemluví pravdu,“ řekla Bimková. Nejčastěji jde o vylučování z kolektivu a bití. O tom, že by spolužačky nasypaly šikanované dívce pepř do vlasů, však slyšela poprvé.

Rodičům doporučuje, aby se o své děti zajímali a mluvili s nimi. Platí to přitom jak pro šikanující, tak pro jejich oběti.
„Dítě, které spolužáci šikanují, je většinou něčím odlišné. Třeba tím, jak chodí oblečené. Často má sníženou sebeúctu,“ vysvětlila Bimková. Rozhodně také rodičům doporučuje, aby se obrátili na odborníka.

„Škola musí pracovat s oběma stranami, ale určitě ne před třídním kolektivem nebo vzájemnou konfrontací. Pamatuji na případ, kdy pomohlo přeložení šikanovaného do jiné třídy, ale není to pravidlem,“ dodala Bimková, podle níž musí všechny strany řešit takové případy velmi citlivě.

 

ANKETA: Setkali jste se někdy se šikanováním?

Vít Radoch, 26 let, Hodonín:
Osobně jsem se s šikanou nesetkal, ale viděl jsem třeba, že musel někdo dát spolužákovi svačinku a tak. Ale to bylo na základce před patnácti lety.

 

Monika Elizabeth Bajerová, 35 let, Hodonín:
Setkala jsem se s tím u dcery a bylo to velmi nepříjemné. Šikanovaly ji dokonce mladší spolužačky. Šlo o svačiny a peníze.

 

Marie Cellarová, 21 let, Hodonín:
Jenom v počáteční fázi, s náznaky, jako když někdo není oblíbený a navážejí se do něho spolužáci. Ale z psychologie vím, že jsou to jen první fáze.

 

Kateřina Klimešová, 18 let, Ratíškovice:
Slyšela jsme o šikaně. I u nás ve třídě na základní škole jsme tento problém řešili, ale naštěstí to dopadlo dobře.