Stejně tak mohou návštěvníci vidět, jak před jednou z takových krabiček dítě sedí a nereaguje na jejich dotaz. Plechové krabičky totiž slouží jako fotoaparát a než se obraz přenese na speciální film, musí objekt čekat dlouhé sekundy bez hnutí.

Na zámku totiž začal už třetí ročník fotografického sympozia s názvem Milotice špendlíkovou dírkou. „Je to naprosto úžasné. Nevěděli jsme, do čeho jdeme. Už i já mám svou krabičku a fotím. Neodolala jsem a musela si to vyzkoušet,“ svěřila se Jitka Davidová, která na sympoziu doprovází tři účastníky z Chomutova. Ti se poprvé letos přidali k dětem ze Slovácka díky podpoře Itala Claudia Melotta.

„Vloni byl Ital nadšený, když tady byl na návštěvě a viděl fotky ze sympozia. Přivedl známé z celého světa, a ti pak při dražbě kupovali jednotlivé snímky. Ty jsou nyní v Itálii, ve Francii, ve Švýcarsku a v Německu,“ řekla manažerka obce Jaroslava Kundratová. Dražba přinesla do pokladny dost peněz, aby zaplatila pobyt dětem ze sociálně slabších rodin z Chomutova. Ty mají kromě focení zajištěný program na celou dobu pobytu.

Jelikož se školáci v minulých letech často i dohadovali nad vyvolanými snímky, který je čí, zavedl hlavní lektor František Sysel novinku. „V digitálním fotoaparátu dnes každý vidí ihned, co vyfotil. V původní dírkové metodě, kterou používáme, to tak jednoduché není. Děti často nepoznají vlastní snímek. Proto si tentokrát ke každému záběru, který pořídí, nakreslí črtu, jak by měla fotka po vyvolání vypadat,“ uvedl Sysel.

To také napomůže k šetření materiálem, který je čím dál dražší. Speciální film musela obec letos shánět dokonce až v Anglii.
Také letos uspořádají Milotice na závěr sympozia výstavu z pořízených fotografií. Ta loňská ještě dnes putuje po republice. Podle obecní manažerky se ozývají stále noví zájemci, kteří chtějí fotky vystavovat.

I letos přijede na podzim donátor Claudio Melotto. Opět bude následovat dražba, jejíž výtěžek se stane základem pro uspořádání dalšího ročníku.
Dírková komora využívá princip camera obscura, což je temná místnost s jedním malým otvorem. Tím prochází světlo a na protější straně vytváří převrácený obraz předmětů před otvorem. Princip je známý už od 11. století. Později ho zdokonalilo zasazení čočky do otvoru.

K výrobě dírkové komory stačí světlotěsná krabice s dírkou ve stěně. Proti ní je nutné nalepit ve tmě fotopapír, nebo film. Krabice se pak nasměruje na objekt focení. Pak stačí jen odkrýt dírku a nechat světlo dopadat na citlivý materiál. Ten pak fotograf nechá vyvolat a snímek je hotový.