Šmik, a přibližně třiceticentimetrové prameny zůstaly v ruce specializované kadeřnici. Patnáctiletá dívka se před Vánocemi rozhodla věnovat své vlasy onkologicky nemocnému dítěti. „Řekla jsem si, že bych mohla udělat dobrý skutek. Doslechla jsem se, že lze darovat vlasy, což mi přišlo zajímavé a moc hezké. Nechala jsem si je proto co nejvíce dorůst,“ vypráví dobromyslná dárkyně chvíli předtím, než dá Deníku Rovnost jednu z posledních možností, jak ji zvěčnit v době před návštěvou kadeřnice.

Komu přesně vlasy poslouží, netuší. Na tom jí ostatně až tolik nezáleží. Důležité pro ni je, že v těžkých životních chvílích pomohou. Počátkem týdne kvůli stříhání odjela do Tišnova. „Původně se to mělo uskutečnit až v lednu, ale jsem ráda, že k tomu došlo teď. Ať už půjde o kohokoliv, vlasy se mohou stát příjemným vánočním dárkem. Pravděpodobně půjde o nějakou holku,“ zamýšlí se Anna Bednaříková, jež se nyní chystá na přijímací zkoušky na umělecké škole.

A stejně jako má u rodičů podporu ve studiu, našla ji také po rozhodnutí o dárcovství. „Ve škole pak byly reakce různé. Někdo to považuje za hezký počin, jiní zase říkali, že mi krátké vlasy nebudou slušet. Vůbec jim nedocházelo, že jde o něco daleko hlubšího, než je slušivý účes,“ říká školačka.

Nad případným těžkým loučením s prameny sahajícími do poloviny zad jen pomyslně mávne rukou. Vysvětluje, že přece nejde o ruku nebo některý z orgánů. Současně uvažuje o tom, že se v budoucnu stane dárkyní krve.

Právě adventní období je podle ní vhodné k zamyšlení se nad skutečnými životními hodnotami. „Bylo by skvělé, kdyby se dárců našlo co nejvíce. Třeba těch, kteří mohou darovat kostní dřeň. To je samozřejmě daleko důležitější než vlasy. Ráda bych tímto krokem inspirovala i starší lidi než jsem já,“ dodává.