Takové vědomosti získaly účastnice semináře ve Svatobořicích-Mistřín. Kromě toho si samozřejmě zkusily i něco namalovat. Předtím ale napodobily své předky.

„Těžko bychom teď někde hledali černou kuchyni nebo alespoň čerstvou vrstvu podobnou té, která se dávala na zeď. Jako náhražka se mi ale osvědčila rozsypaná mouka. Zkuste si to,“ vyzval lektor semináře Vladimír Šácha z Hluku, který je uznávaným odborníkem na lidové ornamenty. A tak si účastnice (a dokonce i účastníci) zkoušely jen tak prstem malovat do vrstvy mouky.

Došlo i na sypání krupice jako náhražky písku. Tímto způsobem se dříve zdobily například chodníky. Přítomní zkusili i vykropování, což byla dříve jakási výroba „jednorázových koberců“ na hliněné podlaze. „Při její údržbě bylo potřeba ji kropit. Hospodyně proto vzaly nějaký děravý hrníček a jako zpestření činnosti jemným proudem vody vlévaly ornamenty do podlahy. Já k tomu při ukázkách používám PET láhve s dírkou ve vršku,“ překvapil Šácha další pomůckou.

Až po těchto základech a samozřejmě troše teorie došlo i na skutečnou malbu. A nejen obyčejnou barvou. Seminář připomněl, jak si barvu dříve hospodyně opatřovaly. Smícháním obarveného jílu, mléka a bílku z vajíčka.

Jak Šácha několikrát během dne upozornil, jeho výklad byl především inspirací či vodítkem. I dříve totiž do malby ornamentů každá malérečka vnášela svůj styl i svůj postup. „Přílišná snaha o vymezení pevných mantinelů při popisu povoleného u různých tradičních zvyklostí dosáhneme spíše