Dnes je sad udržovaný ráj ovocných stromů, kterých je v jeho areálu na pět set. Především původních ovocných odrůd. „Na začátku jsme vysadili podnože a na ty pak odrůdy roubovali. Dnes jsou v sadu hrušně, jabloně, třešně, modré ovoce, oskoruše, mišpule nebo moruše," uvedla za Český svaz ochránců přírody Ivana Jongepierová.

Jak doplnila, nejvíc zástupců má modré ovoce. Převažují durancie, ale v sadu jsou i kulovačky nebo zatím neurčené odrůdy. „Když jsme někde našli zajímavý strom, který v okolí rostl, jeho rouby jsme přenesli. Často šlo o odrůdy staré i sto let. Vše postupně určujeme za pomoci odborníků," doplnila Jongepierová.

Podle ní jim šlo především o motivaci lidí, aby se o své sady starali. Také ale o to, aby na nich vysazovali tradiční odrůdy. Hlavně u menších sadařů a zahrádkářů se tak v posledních letech opět objevují zástupci jabloní, jako jsou Jaderničky moravské, Panenská česká, Koženáče, hrušky Krvavky, Jakovice nebo Oharkly. „Lidem vždy nesloužili jen k přímé konzumaci. Často je sušili, moštovali, zavařovali nebo z nich dělali pálenku. Některé odrůdy přidávali lidé na Kopanicích v zimě dobytku," popsal způsoby zpracování sadař Ladislav Tomčala.

Jaro a léto

Velický sad v lokalitě Zahrady pod Hájem zná velmi dobře. Dvakrát do roka odpovídá na otázky zahrádkářů při jarním a letním řezu ovocných stromů. „Lidé se často ptají na to, jak se mají o stromy starat, jak je vhodné je prořezávat. Informace si mohou sice najít v knize nebo na internetu, jsou ale raději, když se mohou naživo podívat třeba na to, jak je vhodné strom naroubovat," řekl Ladislav Tomčala.

Podle něj mají pro dnešní dobu staré odrůdy ovocných stromů jednu nevýhodu. Začínají plodit později než ty mladší. „Ty totiž mají plody třeba už druhý rok. Staré naproti tomu mnohdy až po pěti letech. Strom ale žije podstatně déle," srovnal sadař.

I když učí při řezu návštěvníky i to, jak roubovat, podle Jongepierové si z Velké odnáší stromek domů málokdo. Mnohem častěji lidé jezdí od nedalekých Bojkovic, kde je ovocná školka specializující se na tradiční ovocné odrůdy jabloní, třešní, slivoní, hrušní, višní i jeřabin.

„U slivoní byla velmi typická Švestka domácí. My ji ale příliš nenabízíme, protože je citlivá na onemocnění Šárku. Velmi oblíbená je Durancie, která je rozšířená a pěstuje se pořád. Díky vysoké cukernatosti ji lidé využívají jak na pálenku, tak i na výrobu povidel," uvedl Radim Pešek ze sadařské školky. Odběratelé jsou podle něj různí, od starších zahrádkářů přes obce, které chtějí doplnit místní sady. „Když vysazují novou alej nebo potřebují dosadit starší, přijedou k nám. Tradiční odrůdy jsou vhodné i proto, že jsou odolné vůči nemocem a není na ně potřeba tolik chemických postřiků," dodal Pešek.

Do povědomí se díky iniciativě Tvarožné Lhoty dostává také tradiční strom Slovácká oskoruše. Počátkem padesátých let minulého století vznikl díky iniciativě učitele Josefa Bajara genofondový sad také u školy v Hroznové Lhotě. Rostou v něm různé odrůdy jabloní, hrušní, ale i meruňky, ořešáky a slívy. Také v okolí školy lidé zasadili oskoruše, přežila ale pouze jediná.