Minule jsme svoji pozornost zaměřili na archeologicky pestrou hodonínskou trať Perunské a pohnutý osud tamních prvních nálezů snad už z mladší doby bronzové, spojených s rozvojem místního muzejnictví. Za objevy poněkud problematicky časově zařaditelných keramických popelnic následovaly brzy další, z nichž většina se nám opět fyzicky nedochovala, ačkoliv o nálezových okolnostech máme poměrně slušné doklady.Již na začátku třicátých let minulého století zaznamenal jeden z nejvýznamnějších zakladatelů slovenské archeologie a vpravdě renesanční osobnost Štefan Janšák ve svém článku o starém osídlení Slovenska také nálezy z příhraničního území na Perunském.

Fakt, že o této skutečnosti informoval Slovák, nás vzhledem k bezprostřednímu sousedskému poutu vůbec nemusí překvapovat. Zajímavostí dnes jistě je, že v tehdejším etnografickém pojetí byla oblast dnešního Slovácka označována pod pojmem moravské Slovensko.

Hodonín – centrum

I pro Slovensko uherské hrál Hodonín nezastupitelnou roli v odvětví kultury a vědy, ne-li přímo jako centrum, tak nepochybně jako zázemí, neboť národně-politický rozvoj Slováků byl záměrně brzděn ze strany centrálních maďarských úřadů.

Zdá se příznačné, že sám Janšák byl absolventem hodonínské české reálky, tedy duchovního centra muzejního spolku, a už jako vystudovaný inženýr českého vysokého učení technického v Brně se spolupodílel na založení studentského sdružení posilujícího česko-slovenskou vzájemnost.
Hodonínské pamětihodnosti znal jistě velmi dobře, když v prostoru nového hřbitova zřízeného na přelomu století u silnice na Rohatec rozpoznal pozůstatky starého sídliště ve formě keramických zlomků, které ovšem blíže nepopisuje a lokalitu řadí do slovanského období. Kulturní vrstvy z této časové periody jsou podle něj patrné v podemletých březích starého moravního ramene, mimochodem právě ve třicátých letech byla realizována rozsáhlá regulace meandrujícího toku do hlavního přímějšího řečiště.

Slované

Podobné artefakty, kromě jiného dokonce i železné ostruhy, v této poloze sesbíral K. Loch v letech 1948 – 1949 a o rok později tu studenti objevili kostrový hrob ve skrčené poloze, jehož datace spadá nejspíše už do starší doby bronzové.
Přestože dosavadní výčet svědčí většinou pro převahu slovanských osadníků, pak o stejně významném osídlení v mladší době bronzové naprosto přesvědčivě vypovídá objev z jara roku 1959.

Na pozemku zdejší vodárny ve vzdálenosti asi 600 metrů od řeky narazili dělníci v rámci výkopových prací pro nové kabelové vedení na keramickou nádobu s pozůstatky spálených lidských kostí a s několika bronzovými předměty. Právě lesklý kov zaujal nálezce nejvíce, a proto se shodou šťastných okolností dostalo do hodonínského muzea nejdříve jen oněch pár kusů. Následným výzkumem bylo zjištěno, že v jámě o průměru i hloubce okolo 60 cm ležel hrnec vysoký asi 30 cm, jehož vnější stěnu zdobilo plastické svislé prstování. Z obsahu částečně poškozeného žárem vyjmenujme nejprve ozdoby oděvu - zlomek prohnuté jehlice a dvě kruhovité puklice s oušky sloužící k našívání.

Nalezená dýka

Nejvíce působivá je lépe zachovalá osobní bodná zbraň o délce 24 cm – dýka s tyčinkovitou rukojetí zakončenou kroužkem a zdobenou rytým střídavým motivem ležícího kříže a skupin příčných linií. Stejný typ výzdoby se v mladší době bronzové objevuje na hřbetě nožů s trnovou rukojetí a uplatňuje se po celém území jejich rozšíření od Švýcarska až po Moravu.

Podle antropologického rozboru byl na svoji poslední cestu takto honosně vybaven starší dospělý muž. Další nálezy zahrnující keramiku i kousky kovů přinesly v devadesátých letech svými povrchovými sběry M. Chludil a O. Gregor, kteří tak definitivně potvrdili značný sídelní rozsah zmiňovaného období.


JAROMÍR ŠMERDA