„Ty snad nesbírá žádný filatelista. Je to opravdová zvláštnost,“ říká o své unikátní sbírce devětašedesátiletý sběratel.

Podle něj se bez kontrolního zoubkoměru dřív neobešel žádný filatelista. Lze s ním totiž přesně změřit, kolik má známka po okrajích zoubků. A to je často velmi důležité pro určení její hodnoty.

Zoubkoměry tiskla filatelistická nakladatelství, vydavatelé filatelistických časopisů i prodejci známek a trafikanti. Obchodníci si na ně pořizovali reklamy. „Českému sběrateli české známky svůj k svému!“ zní například slogan na jednom z měřítek.

Šolc má zoubkoměry různých tvarů, z papíru, kovu či plastu. Většinou si je pořídil dvakrát, aby byly v albu viditelné z obou stran. Pocházejí z celého světa: z USA, Číny, Velikonočních ostrovů nebo Austrálie. „V roce 1933 byla ve Vídni první velká výstava známek WIPA. Pořadatelé k ní vydali sadu zoubkoměrů s vyobrazením známých vídeňských budov,“ popisuje Šolc svou nejvzácnější sérii.

První zoubkoměr

Nejstarší zoubkoměr v jeho sbírce pochází z konce devatenáctého století a vyrobilo ho známé lipské nakladatelství známkových alb Schaubek. Shodou okolností je to i první exponát, díky kterému začal Šolc zoubkoměry sbírat. „Měl jsem pár svých, které jsem používal. Tento se mi nějak dostal do ruky a bylo mi líto ho vyhodit. Když sbírat něco originálního ve filatelii, tak právě zoubkoměry, řekl jsem si tehdy,“ uvedl sběratel.

Ze začátku se se svou zálibou nechlubil. Uběhlo víc než třicet let, než získal jistotu, že ho už nikdo nemůže v počtu zoubkoměrů předstihnout. Aby sbírku rozšířil, tak si pravidelně podává inzerát ve znění Staré zoubkoměry nepatří do sběru, ale do mé sbírky. „Sběratelé se ozvou s tím, že jim je líto stará nepotřebná měřítka vyhodit. Jsou rádi, když budou u někoho hezky pohromadě,“ tvrdí filatelista.

Dnes už se zoubkoměry pracuje málokdo, nahradila je elektronika. Šolc je ale stále používá. Známky totiž sbírá od šesti let. Zajímají ho především kousky z doby první republiky. V dětství ale nejvíc toužil po súdánské známce s velbloudem, kterou měl kamarád.

Dětský sen se mu splnil až v dospělosti, kdy vytáhl ze stohu starého papíru ve sběrných surovinách obálku hned s osmi velbloudy. „Guvernér Kitchener uložil v roce 1896 kapitánu Stantonovi, aby nakreslil známku pro Súdán. V této africké zemi, kterou tehdy okupovala viktoriánská Británie, se totiž stále ještě používaly známky sousedního Egypta. Jeho návrh se zalíbil, a tak se známka The Camel Postman tiskne od roku 1898 až dodnes,“ vypráví příběh své nejoblíbenější známky Šolc.