„Jsem tady už podruhé a opravdu to tady stojí zato. Letos naštěstí už nemám tak velký kámen jako loni, když jsem měl k dispozici zhruba čtyři metry krychlové a přes osm tun. Letos mám jen dva a půl metru krychlového," představil svůj pískovcový základ, který přetvořil v anděla Martin Gallas z Přerova.

Jeho loňským dílem je Pastýř, který je součástí lužického betléma u kostela. „Letos ještě doděláváme hudebníky ke kostelu, aby se tamní soubor doplnil. Taky máme na práci o několik dnů víc. Loni jsme měli osmnáct a z toho ještě polovina propršela," připomněl si loňský ročník Gallas. Přerovský sochař začal jako řezbář a letos dokončil třetí ročník kamenické školy v Hořicích. „Kámen, na kterém v současnosti pracuji by stál asi čtyřicet tisíc, plus doprava. Málokdo si něco tak velkého objedná a student se pak k tomu běžně nedostane," sdělil tvůrce, kterému včera zbývalo jen u sochy anděla zabroušení detailů.

Na sympoziu se líbilo také Ondřeji Mondkovi. „Jsem tady poprvé. Počasí nám vyšlo luxusně, pracovat se dalo pořád. Nejtěžší je asi vydržet," řekl Mondek, autor Stupňů vítězů ze žuly a mramoru.

Tento student českokrumlovské střední uměleckoprůmyslové školy s mramorem až do lužického sympozia nedělal. „Žula drží a mramor je docela křehký a praská. Je to ale docela zajímavá zkušenost a jsou to pro mě trochu takové prázdniny, protože po sympoziu na mě čeká práce," řekl sochař, jehož stupně se po sympoziu přesunou před lužickou sportovní halu.

Mladí sochaři měli k dispozici kromě dlát, majzlíků a kladiv také těžší techniku, jako jsou brusky a sbíječky. „Je to docela individuální jak dlouho dokážete dělat třeba se sbíječkou v kuse," řekl autor Harmonikáře Martin Borovička. „Někdy jeto opravdu síla a člověk dávat přestávky i po pěti minutách," doplnil jej tvůrce jednoho ze dvou nových lužických Vodníků.