Jeho chovatelská stanice patří k těm největším a s nejdelší tradicí ve východní Evropě. „Jsem tak trochu samouk. S výcvikem prvního jestřába mi hodně pomohla kniha Zdeňka Šternberka z roku 1968. O dva roky později jsem se stal členem klubu sokolníků," přibližuje své začátky Bárta.

Sokolnickou kariéru tak zahájil už v patnácti letech. „Když jsem končil s vysokou školou, tak se mi podařilo u krajského střediska památkové péče a ochrany přírody založit chovnou stanici v Miloticích, která byla zaměřená na rozmnožování tenkrát dvou ohrožených dravců, stěhovavých sokolů a rarohů," sděluje dvaašedesátiletý sokolník, který má zhruba třicet ptáků. Ročně odchová kolem čtyřiceti mláďat.

Po skončení záchranného programu v Miloticích v práci dál soukromě pokračoval, a to v Sobůlkách, kam se přestěhoval. Péče o dravé ptáky mu zabere celý den. „Chovatelská sezona začíná v únoru a končí až v létě. Ráno musím sokolům připravit krmení, obejít všechny chovné páry a sóloptáky. Na jaře krmím vícekrát, pět- až šestkrát denně," popisuje Bárta.

Jakmile odstartují snůšky, začíná odebírat vejce a dávat je do líhní, kde se inkubují. Několik jich zůstává pod rodiči. Někteří jedinci potřebují umělé oplodnění. „Když se k tomu začnou líhnout mláďata a jiní ptáci ještě snášejí, pak nastává takový blázinec, že se člověk ani nevyspí," nastiňuje náročnost chovu sobůlecký ochránce dravců. V současné době jeho ptáci putují k zájemcům, většinou z řad sokolníků. „Začátkem podzimu čistím všechny voliéry. Sokoli se totiž mohou plašit jen minimálně," upozorňuje Bárta.

Kromě toho na sklonku léta a začátkem podzimu začíná sezona výcviku. „V prvé řadě musím ptáka přesvědčit, že člověk není strašidlo a nepřítel, před nímž je nutné prchat. Nejdříve přilétává na pěst na nabízenou potravu, později na vábítko. Neustále tak pracuji na důvěře," popisuje začátek nácviku pro lov zkušený sokolník. Poté přijde na řadu cvičná kořist. „Pro sokoly je nejlepší kvalitní ptačí maso, jako třeba křepelčí nebo z mladých kuřat," radí chovatel.

Do péče o dravé ptáky před lety nahlédl i jeho syn, třetí nejlepší časovkář na letošním Tour de France. „Oboru se ze začátku věnoval, ale spíše okrajově. Tím, že jsem si v některých chovatelsky stresových situacích doma postěžoval, například při nočním vstávání kvůli nějakému zdravotnímu problému, jsem syny spíš od sokolnictví odradil," uzavírá Bárta.