Můžete stručně přiblížit dnešní hodnocení?

Sešli jsme se tady na hodnocení, které se musí provést každoročně před přehlídkou trofejí. Hodnotili jsme zhruba 980 srnců, zhruba 150 daňků, padesát až šedesát jelenů, jelikož ještě nemáme všechny sumáře. Několik lebek lišek a jezevců. A také několik kňourů. Zatím to vypadá, že okres Hodonín tradičně nevybočí ze své tradice a zařadí se opět na přední místa v republice, co se týče bodových a medailových hodnot srnců. Medailových srnců totiž určitě bude mezi dvaceti až třiceti, což je v republice špička. Chov srnců je v regionu na vysoké úrovni.

Čím to je?

Podmínkami. Hlavně kvalitními přírodními, které tady pro srnčí jsou. Roli hraje také genetika. Zvěři ale v dnešní době chybí větší klid.

Jak je tomu u další zvěře?

Co se týká dančí, tak ta je u nás stále na vzestupu. Podobný je stav i u jelenů. Naopak mi připadá, že díky tomu, jak myslivci dobře reagovali na černou zvěř, její stavy klesají.

A co se týká drobné zvěře, jako je zajíc a bažant?

Tady je to špatné, což ale myslivci příliš ovlivňovat nemohou. Důležitý je ráz krajiny a přírodní podmínky. Zajíci potřebují, aby se jim sešly všechny vhodné podmínky, tedy i počasí. Nemají rádi vlhko a chladno, chtějí sucho a teplo. Drobná zvěř má proto u nás klesající tendenci.

Máte tady ale i lišky a jezevce…

Jejich stavy se nám daří udržovat.

Myslím si, že řada lidí se v přírodě s jezevcem ani nesetká. Je to tak?

Obyčejný člověk se může setkat s liškou. Jezevec je ale noční zvíře, které žije skrytým životem. Přes den je většinou v noře, ani nespí venku jako liška. Jezevci vylézají z nory až na večer. Myslím si, že většina lidí u nás viděla jezevce pouze v televizi.

Když přejdu k samotnému hodnocení. Kolik myslivců se ho častní?

Pověřené úřady Kyjov, Veselí a Hodonín jmenují hodnotitelskou komisi z mysliveckých řad v okrese Hodonín. Ti k tomu musejí mít odpovídající náležitosti, včetně vzdělání. U nás je to pětadvacet lidí. Důležité jsou zejména zkušenosti, a ty přicházejí až se stovkami kusů zvěře, které hodnotitelům projdou rukama.

Jaké mají být trofeje?

Musejí být vyvařené a řádně očištěné, tedy i vybělené. Musí u nich být horní i dolní čelist. My je pak hodnotíme a bodujeme.

I jako laik se setkávám ale nejen s trofejemi, ale také s vypreparovanou celou hlavou. Proč tomu tak je?

Někteří lovci, když uloví zvěř, tak ji chtějí dát takzvaně do masky. Dají tedy trofej preparátorovi, který ji do té masky připraví. Většinou jde o významnou trofej, případně raritní, nebo také tu po prvním ulovení zvěře. Dost ale záleží na penězích, protože jde o poměrně nákladnou záležitost. Jeden problém je ale v tom, že se tyto trofeje pak nedají hodnotit. Nemůžeme u nich určit věk ani body. Vystavit na přehlídce je však můžeme. Také se na ně poměrně rády chodí dívat děti.

Když se ale vrátím do přírody, jak náročná byla péče o zvěř?

Zvěř je uzpůsobená si na podzim a na konci léta nabrat tukové zásoby. Připravuje se na zimu, z tukových zásob pak žije celou zimu. Jelikož u nás v současnosti nevidíte skoro žádný sníh, zvěř má k dispozici spoustu potravy. Nicméně myslivci se snaží ještě zvěř přikrmovat, a to hlavně kvůli tomu, aby nepáchala škody. Je tak dobré přikrmovat sušenou vojtěškou pro srnčí, senem pro jeleny. Je ideální přikrmovat zvěř třeba už od srpna, aby nasbírala tukové zásoby. Navíc potřebuje mít pravidelně stejný druh potravy. Jde o přežvýkavce, změnou potravy by pak trpěli. U nás ale zvěř nestrádá. Muselo by přijít velké množství sněhu nebo silné mrazy. Myslivci se starají o honitbu jako celek. Vysazují remízky, připravují políčka pro zvěř a snaží se krajinu zpestřovat.

V přírodě ale není jen zvěř, ale také lidé. Na ně ale často apelujete k větší ohleduplnosti, že?

Neměli by zapomínat, že v přírodně žije také někdo jiný, kdo je tam doma. Lidi vstupující do přírody by přitom měli pochopit, že vstupují k někomu "domů". Podle toho by se měli chovat, měli by přírodu pozorovat a vnímat. Neměli by se chovat hlučně, a neměli by na sebe křičet. Hlavně by do přírody neměli chodit v nočních hodinách, kdy myslivci potřebují lovit. Přitom kdybychom nelovili, tak nás bude někdo kritizovat za to, že je zvěř přemnožená. Když lovíme, tak nás někteří kritizují ještě víc. Přitom myslivci dělají záslužnou práci, a to na své náklady, ve prospěch státu. Podle ústavy je zvěř národním bohatstvím. Co je živé, o to pečujeme. To, co se uloví, myslivci většinou prodávají. Chtěl bych, aby občané měli vztah k přírodě. Aby věděli, že vstupují do takového přírodního chrámu, kde také žije někdo jiný, kdo tam patří a potřebuje tam i odpočívat. Hlavně v zimních měsících potřebuje zvěř klid, aby neztrácela tukové zásoby. Proto by lidé neměli chodit napříč lesem, do houštin a honit zvěř. Ta se pak zbytečně vysiluje.

Přehlídky byly v poslední letech především v Hodoníně a v Kyjově, proč letos padla volba na Mikulčice?

Mají pro naši přehlídku odpovídající kulturní dům. S odpovídajícím restauračním zázemím, kde se bude moci posedět, najíst a napít, a kde nám dokážou připravit zvěřinové speciality. Je tam možnost umístit košt vína. Obec Mikulčice nám vyšla nadstandardně vstříc. Navíc jsme chtěli podpořit myslivecký spolek Mikulčice, který byl postižený tornádem, aby i on měl z přehlídky nějakou malou tržbu. Navíc se v Mikulčicích už jedna přehlídka uskutečnila a byli jsme celkem spokojení. Byl bych rád, kdyby se přihlásili k uspořádání přehlídky také z jiných míst. Někde by sice zájem měli, ale nemají tak velké kulturní zařízení s dostatečným zázemím.

Když jsem v minulosti navštívil vaše přehlídky v Hodoníně nebo v Kyjově, tak tam přijíždělo poměrně hodně autobusů s dětmi…

Myslivci oslovují školy. Zaplatí jim i autobus, takže jde o takovou službu veřejnosti a kultuře na vesnicích.