Nejde ovšem o vetché staříky, kteří by unikli Norimberskému procesu, ale mladé nadšence vojenské historie. Svůj koníček berou tak vážně, že se vypracovali mezi nejuznávanější skupiny v České republice. Při historických rekonstrukcích bitev II. světové války i proto hrají prestižní roli 1. tankové divize SS.

„Že jsme se dostali za na špici, není náhoda. Je to vydřené. Znamená to spoustu hodin práce a také spoustu peněz,“ říká velitel svatobořické jednotky Luděk Němec, pro kolegy Willy či Felix Steiner. Povinná výzbroj vojáka podle něj přijde na desítky tisíc korun. Nejdražší položkou jsou dobové zbraně, ke kterým musejí mít všichni i zbrojní průkazy. Samozřejmostí je také perfektní znalost historie druhé světové války, německé armády, stejně jako všech příkazů v německém jazyce.

„Nemám rád věci dělané polovičatě, dotahujeme vše až do podrobností,“ dodává velitel, který při rekonstrukcích nevelí jen svým nejbližším kolegům, ale také dalším jednotkám. Vypracoval se totiž až na hodnost srovnatelnou s českým majorem.

Všichni členové sdružení bydlí v blízkém okolí Svatobořic, jen jeden žije v Praze. Na akce vyrážejí zhruba jednou měsíčně. Pokud by se ale vrátili v čase, podobné vojenské zařazení by pro ně bylo nedosažitelné. Členové tankové divize SS měli věkové omezení a muži nad pětadvacet let už se v nich zpravidla neudrželi.

Zatím se Svatobořičtí „esesáci“ nesetkali s tím, že by je někdo považoval za neonacisty. Zřejmě i proto, že dbají na to, aby jasně svůj nepolitický postoj deklarovali. „Jestli hledáte stránku neonacistů – odejděte,“ hlásí velký nápis hned na titulní straně jejich webové prezentace. Pokud by se k nim chtěl někdo přidat, případné extrémní pravicové názory by si prý u něj prověřili.

Kdo by chtěl waffen SS vidět v akci, musí vyjet nejčastěji do Čech, na Moravě bývají rekonstrukce bitev zřídkakdy. Svatobořičtí uvažují, že by se letos představili ve vlastní malé ukázce například na střelnici v Hovoranech. Vše je zatím v jednání.