* 2. září 1894 Vlkoš

+ 17. června 1956 Paříž

Po vypuknutí první světové války odjel jako velitel čety na ruskou frontu, kde upadl do zajetí. Později přešel k 2. československému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad v hodnosti poručíka. Přijal pravoslaví a jméno Sergěj, pocházející z bulharštiny. Bojoval v Ardenách i italském Folignu. Na konci války měl hodnost kapitána a hovořil pěti jazyky.

V prosinci 1918 se vrátil do Československa, při mobilizaci v roce 1938 byl jako divizní generál velitelem III. armádního sboru. V roce 1939 odešel na výzvu prezidenta Edvarda Beneše do exilu. V Paříži vybudoval Československou vojenskou kancelář. O rok později vznikla v Londýně exilová vláda a Sergěj Ingr se stal jejím ministrem národní obrany. Na nátlak exilového vedení KSČ v Moskvě byl však z funkce odvolán. Po válce se stal mimořádným velvyslancem v Haagu., na funkci rezignoval a se svými dvěma syny zůstal v exilu. V roce 1991 mu prezident Václav Havel udělil Řád M. R. Štefánika in memoriam.