Hody jsou zábavou pro návštěvníky, ale taky organizační a finanční zátěží pro pořadatele. V Moravanech na Kyjovsku ještě donedávna neměli druhou stárku a hrozilo, že hody nebudou.

„Stárku už naštěstí máme. Nakonec jsme sehnali děvčicu z Hýsel a hody na Václava budou,“ uklidnil případné návštěvníky starosta Moravan Petr Kostiha. Moravany jsou podle něho malou vesnicí, kde ubývá nejen krojovaných, ale i sportovců.

Přesto je stárkování pořád prestižní záležitostí. Stárek navíc získá během příprav organizační schopnosti. Musí se zpravidla starat o přivezení máje, řídí stavbu zeleného, shání muziku a občerstvení.

Povinnosti stárka se v různých vesnicích liší. Stoupají také požadavky například na pohoštění. „Dřív se nabízel talířek koláčků a pohárek vína, dnes je to večeře s několika řízky,“ srovnal současnost s minulostí starosta Skoronic Blažej Lunga.

To potvrzuje i vedoucí Slováckého krúžku v Prušánkách Josef Hromek. Podle něj se vzrůstajícím blahobytem rostou i požadavky na občerstvení.

V posledních letech se čím dál častěji o organizační zátěž dělí chasa s obcí a dalšími místními organizacemi. „U nás pořádání hodů zaštiťuje Slovácký krúžek, který je právnickou osobou, takže pro obec je jednání s ním jednodušší. Třeba občerstvení pro muzikanty shánějí hasiči,“ přiblížil rozdělení starostí v Prušánkách Josef Hromek.

Hody se financují z různých zdrojů. Peníze se vybírají ze vstupného, ale na financování se podílejí i obecní úřady. Hodům přispívají i jinými prostředky. V Moravanech mají například obecní kroj, který mohou půjčit stárce celý, nebo poskytnout jeho část. Výtěžek z hodů zpravidla přibližně kryje náklady. V některých vesnicích zbývají peníze i na pořádání dalších folklorních akcí.

Aby na sebe hody vydělaly, musí pořadatelé sehnat kvalitní muziku a musí jim také vyjít počasí. Tancování pod zeleným má podle folkloristů daleko lepší atmosféru než na kulturním domě.

Být stárkem má pořád svou prestiž. „Stárkování je obrovská zkušenost. To, že vás kluci zvolí, znamená, že důvěřují ve vaše schopnosti a autoritu. Nese to s sebou zodpovědnost, ale i poctu pro rodinu,“ myslí si někdejší mikulčický stárek Petr Marada.

Nezájem o hody si někteří lidé vysvětlují strachem krojovaných z vystoupení na veřejnosti. V některých vesnicích prý není chasa dostatečně sladěná. Jinde zase pravidelně trénují tanec a zpěv, a nemají proto na veřejnosti trému.