Letos i v minulosti jaro konečně naplno vkročilo v měsíci dubnu do slováckých vsí, domovů, dvorů, zahrad i polí. Všude jsou vidět doklady nového života, počátku nového hospodářského roku. Byť bývají rána ještě chladná, teploty přes den vystoupí často nad patnáct stupňů. A to je vždy dobré znamení pro přírodu i vše živé. Donedávna šedivá zimou polámaná tráva na lukách, na mezích i kolem cest se oděla sytě zelenou barvou, na většině stromů v zahradě i v sadech se nalévají pupeny, pod štíty domů u sluncem vyhřátých stěn září květy prvních skorých meruněk. Přesto zaznamenáme rozdíly mezi průběhem jarních dnů dnes a v minulosti.
Kdysi - a ani ne tak dávno - hospodář vyjel s párem po zimě odpočatých koní do polí. Po celé dny s nimi upravoval na podzim zoranou půdu, aby do ní jednoho jarního dne zasel nové osení, záruku hojnosti a bohatství v novém hospodářském roce.
Jaro bylo však poznat také v ulicích, na pláccích mezi domy, ve dvoře a ve světnici. Všude se vyznačovalo jinak, všude mělo však své kouzlo a typické projevy.
Páni kluci
V ulicích pobíhali především kluci. S temperamentem sobě vlastním zde prováděli své hry, zábavy a bitvy. Ti zdatnější pomocí biče roztáčeli dovedně dřevěnou káču, jiní proháněli doma získanou obruč ze starého sudu pomocí nedlouhé dřevěné hole. Na vyvýšeném a suchém místě skupinka kluků hrála v kostky, někdy také dětské karetní hry. Nejčastěji však kluci zavítali k břehům potoka, kde na vrbách ořezávali mízou zalité větve a zručně z nich vyráběli klukovský hudební nástroj - píšťalku.
Pozdě odpoledne a v podvečer se ulicemi ozýval koncert nejen ptačích pěvců, ale také pískot jen pro tento den vyrobených píšťalek jako výraz radosti nad novými teplými dny.
Jakmile dobře slunce vysušilo po zimě rozblácené cesty, tu hned kluci kdesi z koutů svých skrýší vytáhli barevné hliněné i skleněné kuličky a po skupinkách s velkým zaujetím hráli hazard. Kuličky den co den měnily své majitele; teď má více štěstí ve hře jeden ze zaujatých hráčů, o chvíli později již vyhrává jeho kamarád, jindy se více daří jinému. Někdy byla ztráta oblíbené kuličky oplakána, přesto však hra neustávala a zaujetí chlapců se opakovalo den co den.
Jaro slovácké chlapce zaujalo po všech stránkách, a tak i školní povinnosti často ustupovali do pozadí, úkoly se řešily s rodiči nebo stařenkou až večer, dopolední sezení ve školní lavici se stávalo v tyto dny pro kluky velkým trestem. Jaro je lákalo za výpravami do probouzející se přírody, ven, do lesa, polí a luk.
Věneček princezny
Děvčata se více zajímala o jarní květiny. Jejich pozornosti neušly první květy podbělů, nejvíce je lákala v zeleni trávy posázená žlutá slunce květů pampelišek. S písní na rtech sbírala pampelišky s dlouhými stonky a ze sesbíraných květů pletly věnce, jimiž si jako princezny okrášlily své hlavy, a pak na novém pažitu společně tančily a zpívaly. Někdy si na závěr odpoledne dívky kreslily kolíkem na zem panáka a pomocí kamínků nebo dřívek hrály tuto oblíbenou hru až do klekání. Tehdy je hlas zvonů vrátil z království dětské hry do skutečnosti a obavy z klekánic je donutily rychle se skrýt do bezpečí jejich domovů.
Ani tady však ještě pro děti den nekončil. S nadšením a někdy i s radostí pomáhaly svým rodičům v hospodářství. Než zasedly k večeři u stolu v síni, bylo třeba připravit krmení pro domácí zvířata a drůbež. Nejraději se v tyto dny děti staraly o malá kuřata, housata nebo káčata. Ta malá zvířecí žoužel často pobývala ve velké krabici nebo v dřevěné bedně pod kamny v teple síní společně s lidmi a jejich spokojené ptačí štěbetání se každý večer i přes den mísilo s povídáním rodičů nebo s neumělým dětským čtením ze slabikáře.
Ptačí hlasy nezmlkly ani v čase společné večerní modlitby, po které pro rodiče i děti končil další den.
Děti bez radosti
Je velkou škodou, že současná doba s asfaltovými ulicemi a cestami, uklizenými betonovými chodníky, vykácenými remízky, čistými a upravenými dvory i moderně vybavenými dětskými pokoji nedává dětem již tolik možností k jejich zajímavým dětským hrám v jarní přírodě. Myslím, že naše děti přichází o řadu radostí, které ještě nedávno sdíleli se svými kamarády jejich prarodiče i rodiče.
FRANTIŠEK SYNEK
Vážení čtenáři, seriál Slovácké folklórní drahokamy najdete také v tištěné podobě každou sobotu v Hodonínském deníku Rovnost.
