Jako starosta Lužic máte za sebou už více než polovinu prvního volebního období. Jaké jsou to pro vás zkušenosti? Co vás tady překvapilo?

Starostoval jsem už čtrnáct roků v úplně jiné vesnici u Prahy. Vesnici větší, trochu s jinými problémy, s jiným zaměření, s jinou strukturou obyvatelstva. Byla v zóně, kde se stavěly satelity, do nichž se stěhovali lidé z Prahy. Na druhé straně byla poddimenzovaná, co se týká infrastruktury. Procedurální věci i obsah práce jsem tedy znal.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkTo byla zřejmě velká výhoda…

Ano. Nešel jsem do neznámého prostředí ve smyslu fungování obce. Navíc jsem byl v Lužicích už čtyři roky v zastupitelstvu. Takže i problémy Lužic jsem do značné míry znal. Nevýhodou i výhodou zároveň byla neznalost lidí, vazeb, rodinných vztahů. To k vesnici na Moravě, na Slovácku patří. Do určité míry to byla nevýhoda. Zároveň ale mohl člověk přistupovat nestranně, objektivně, bez příbuzenských vazeb, což byla výhoda. Nemohu říct, že by mě něco fatálně zaskočilo, překvapilo. Řada procesů nebo postupů tady byla zavedená. Nebyl důvod řadu věcí měnit a bylo na co navazovat.

Zmínil jste i slůvko problém. Který trápil či trápí Lužice nejvíce?

Zásadní problém tady není. Bylo to o preferencích. Minulé vedení obce mělo své preference, které měly logiku, své zaměření a způsoby řešení. A ty jsem respektoval a nezpochybňoval. Samozřejmě jsem se snažil některé problémy vidět jinak, jinak na ně nahlížet a jinak přistupovat k řešení. Jde ale o standardní problémy třítisícové obce, tam stav chodníků, tam o stav komunikace, tam potřeba veřejného osvětlení a stav některých obecních budov, jako byla či jsou sokolovna, škola, školka.

Na druhou stranu, co vám udělalo největší radost?

Mám radost, že došlo k plynulému převzetí úřadu. Myslím, že občané ze začátku trošku nevěděli, co ode mě čekat. Byl jsem pro řadu z nich nepopsaným listem papíru. Věci se ale časem dostaly do normálu. Dělá mi radost setkání s lidmi, že se s nimi můžu pobavit nad různými tématy. Těší mě, že se v minulém roce, který byl jeden z rekordních roků v Lužicích, že se podařilo udělat investice, které jsme měli naplánované. A to i přes všechny lapálie spojené s covidem a omezeními. Podařila se Sokolovna, hřbitovní zeť, nová komunikace v centru obce, veřejné osvětlení v jedné části obce, zrušení drátů u veřejného osvětlení.

Můžeme se tedy přesunout o něco blíž k jednotlivým investičním akcím. Nejblíže k nám je zhruba devadesátiletá Sokolovna…

Byla velkým tématem, velký projektem, velkým záměrem a nakonec i velkou radostí. Důležité bylo, že se nám podařilo získat dotaci, která činila přes sedmnáct milionů korun. Objekt byl v majetku obce, ale žadatelem o dotaci musel být sportovní oddíl, který bude sportoviště využívat. V tomto případě to byl TJ Sokol. Cením si součinnosti s ním. Opratě měla ale pevně v rukou obec, která stavbu ještě dofinancovala částkou 10,7 milionu korun. Před rokem jsme předávali staveniště a kolaudovali jsme 18. února. Pak už se dodělávali jen drobnosti. Reakce lidí jsou takové, že se jim líbí krásný objekt s novou fasádou a s novým působením do veřejného prostoru. Je to kompletně zrekonstruovaná budova, která je kapacitně rozšířená o nářaďovanu a šatnu pro účinkující. V centru obce se podařilo vytvořit důstojný stánek jak pro sportovní, společenské, tak kulturní aktivity. Je to první vlaštovka, která by měla postupně vykrystalizovat v celkové dotvoření centra. Přejít by se tak mělo i na školu, která uzavírá centrální prostor. Teď bude před námi výzva, myslím téma příštího funkčního období, a tím bude školství a školské budovy.

Ale i okolí radnice se změnilo. Prostor se tady provzdušnil…

Jsem rád, že jste si toho všimnul. Podařilo se nám dokončit demolici bývalého kina, kde zůstaly volné, ale nevyuživatelné prostory. Podařilo se nám získat dotaci na demolici a po ní došlo úpravě veřejného prostoru, kde bylo dokončené oplocení. Opravila se štítová stěna sousedního domu, kde je dneska znak obce. Doplnil se tam městský mobiliář.

Lidi by ale také za současné situace zajímalo, jaký je plán pro otevření Sokolovny?

Bohužel to není v našich rukách. Jako první akci jsme tam uspořádali jednání zastupitelstva. Samotné otevření ale záleží na covidové situaci. Lidé se na Sokolovnu ptají, jsou zvědaví a chtějí se tam podívat. Chceme udělat den otevřených dveří pro veřejnost a také uspořádat slavnostní otevření, kam bychom pozvali sokoly, představitele sokolské župy, zástupce místních spolků, které budou Sokolovnu využívat, i představitele Jihomoravského kraje, kteří nám byli nápomocni s dotací a přispěli i na projektovou dokumentaci.

Ještě se asi bude upravovat i venkovní prostor, že?

Měla by to být další etapa pro tento rok. Jde o terénní úpravy, s nimiž se již začalo. A pak o oplocení areálu. Máme podanou žádost o dotaci na státní fond životního prostředí na retenci dešťových vod. Měli bychom zachytávat veškeré dešťové vody ze zpevněných ploch z okolí Sokolovny, ze střech Sokolovny, obecního úřadu i přilehlých objektů do devadesátikubíkové nádrže. Voda by se pak používala nejen pro zálivku nejen hřiště, ale i zeleně v obci.