Tkaní přihlížela, sotva jí byly tři roky, ale tkát začala, až když nebyla práce. „Ale byly tři děti, tak jsem oprášila starý stav a začala vyrábět činovať. Zpočátku jsem tkala pro Ústředí lidové umělecké výroby, kam tkal i můj děda,“ vzpomíná tkadlena. Bylo to prý o něco snažší, protože měli své obchody, kde její výrobky prodávali. To trvalo jen tři roky.

„Pak jsem začala sama a znovu. Zpočátku mělo zájem i dost obchodů, ale postupem času to přešlo více na jarmarky,“ říká. Že dříve tkávali spíše muži, jí nevadí. „Tkávali chlapi, ženské jim jen připravovaly nitě a osnovy,“ vysvětluje Buchtelová. Přiznává, že práce to moc jednoduchá není, vyžaduje čas a trpělivost. U tkaní sedávala už od tří let a jen přihlížení dědovi pod prsty ji hodně naučilo.

„Spoustu věcí jsem jaksi jen vnímala a potom si na něco z toho vzpomenu nebo mi to dojde. Třeba i věci, o kterých mi děda neřekl, tak jsem na ně postupně přišla a měla jsem přitom pocit, že je znám,“ říká. Do její malebné dílny chodí lidé a sami si řeknou, jak by chtěli, aby látka vypadala. Přesto se drží stále starých tradičních vzorů, kterých je strašně moc.

„Používám staré vzory z tohoto kraje. Ale stejně záleží na technice a stylu toho, kdo tká. Malou úpravou vznikne docela nový vzor,“ podotýká žena. Oříškem pro ni bylo zadání jednoho zlatníka z Chorvatska. „Usmyslel si ubrus dva a půl metru krát jeden a půl metru, ale byl hrázovaný, což je nejsložitější technika, a ještě to proložil barevnými vzory. Ten jsem dělala snad čtrnáct dnů,“ přiznává tkadlena.

Za řemeslnou tradiční výrobu se její výrobky pyšní ochrannou regionální známkou Tradice Bílých Karpat a nyní také unikátním oceněním, které převzala nedávno v Uherském Hradišti z rukou ministerstva kultury.

„U příležitosti 750. výročí města Uherské Hradiště jsem získala titul ministerstva kultury Nositel tradice lidových řemesel v oboru ruční tkaní na tkalcovském stavu, což je pro mě zatím největším životním oceněním,“ prozradila Buchtelová.

Jako ona sedávala u dědečka, když seděl za tkalcovským stavem, učí i ona své dvě dcery takto vyrábět látku. „Těší mě, že se tomu také věnují,“ dodala.