„Mám velké problémy s klouby,“ říká omluvně oslavenkyně, když žádá o pomoc z křesla. Přišli jí zrovna poblahopřát zástupci obce i s panem farářem a ona s nimi chce sedět u jednoho stolu.
„Už toho sama moc nezvládne, akorát se sama dokáže najíst,“ říká o své mamince jedna z dcer Anna Jurutková. Farář jí ale hned opravuje: „A žolíky. Ty taky zvládne,“ doplňuje ji. Dokonce si říkal, že by stoleté jubilantce dal jako dárek karty. Tak je známá svou zálibou.
„Čertovy obrázky by ale z mých rukou nebyly úplně vhodné,“ usmívá se. Za dárek proto nakonec vybral drobný křížek.
Hra v žolíky je v domě oslavenkyně každodenním rituálem. „Vždycky po obědě si musíme zahrát. Řekne jenom jednu hru, potom další, a když vyhraje, chce zase pokračovat. Dřív jsme hrávali ve čtyřech. Chodívala sem jedna paní. Teď s ní hrajeme jen já s manželem,“ říká dcera Anna.
Růžena Blahutková se ale zajímá kromě jiného také o sport. Bedlivě sledovala nedávno například olympiádu.
Dlouhověkost má jubilantka v genech. Je ze šesti sourozenců a všichni se dožili vysokého věku. Nejméně třiaosmdesát. „Strýc měl pětadevadesát, teta teď bude mít třiadevadesát,“ vyjmenovává Anna Jurutková. „A já mám milión,“ doplňuje ji se smíchem maminka.
Oslavenkyně strávila téměř celý život ve Věteřově, kde se i narodila. Na více než deset let si jen „odskočila“ do Brna, kde se starala o svou sestru.
Měla dvě dcery. Po nich se jí ještě narodil syn, ale ten brzy po narození zemřel. Dnes už se raduje ze čtyř vnoučat, deseti pravnoučat a čtyř prapravnoučat. Páté je ještě na cestě.
„Teď je naší jedinou stoletou v obci. Mohly být dnes dvě, ale další stoletá zemřela před více než rokem. Vloni jsme navíc ve Věteřově slavili sedmdesátileté manželství. Myslím, že na obec s pěti sty třiceti obyvateli je to dobrá vizitka,“ uvedl k dlouhověkosti ve vsi věteřovský starosta Josef Lejska.
