Na stopování nedají dopustit bratři Podolanovi z Tvarožné Lhoty. Mladší Tomáš tak naposledy procestoval Velkou Británii od severu k jihu. „Předtím jsem jel z Česka do Holandska, Belgie, Lucemburska a potom na jih do Francie do Saint Tropes. Zpátky přes Itálii a Rakousko domů," připomněl si svoji dvouměsíční pouť Tomáš Podolan.

Čeští řidiči podle něj berou stopaře nejméně. „Nejochotnější jsou němečtí a holandští. Když někdo zastavil, tak to byl vynikající člověk, některý nám dal dokonce kafíčko, jiný třeba peníze," řekl Podolan. Jeho bratr Zdeněk podobným způsobem překonal nástrahy cest na Novém Zélandu či v Kambodži.

Tomuto alternativnímu cestování holduje i Petr Bartoš z Hodonína. „Po maturitě jsme si s přáteli řekli, že nás vlastně nebaví trávit léto na brigádách a že raději vyrazíme někam do zahraničí. První cestou byla Ukrajina, kde jsme byli až na Krymu. Pak nás čekalo Srbsko a v podstatě celý Balkán," zavzpomínal na absolvované výjezdy Bartoš, který se letos vydal lodí z Hodonína po Moravě a Dunaji do Černého moře.

Také začátky podobně starého hodonínského cestovatele Matěje Balgy byly spojené s autostopem, díky němu se levně podíval do západní Evropy. „Chci být každý den na jiném místě a neohlížet se zpátky. Západ byl dobrý, ale globalizace je nezadržitelná. Všude jsou McDonaldy, kempy, dálnice, na kterých se nesmí stopovat. A všude chtějí peníze," přiblížil Balga důvody, proč se následně vydal s kamarádem na kole kolem Černého moře a poté navštívil i Pobaltí.

Rumunského řidiče si na dovolené stopl učitel David Vaculík. „Sešli jsme z vrcholu tamních Karpat do nějaké vesničky, z níž o víkendu nejel žádný autobus ani vlak. Ve čtyřech jsme si stopli dodávku, v jejíž zadní části jsme pak seděli na neupevněných plastových židličkách, které se pořád posunovaly. Navíc řidič jel na červenou. Byl to opravdu zážitek," popsal Vaculík.

Strach

Ne každý řidič však po společnosti stopařů touží. Například Simona Klimková ze Bzence postavám mávajícím vztyčeným palcem raději nezastavuje. „Prostě se je bojím brát. Člověk nikdy neví, na koho narazí," svěřila se Klimková.

Podle hodonínského policejního mluvčího Petra Zámečníka se v okrese už dlouho žádná dopravní nehoda se stopařem nestala. Přesto by měli lidé zastavující auta jisté předpisy stále dodržovat. „Nemohou stopovat na dálnici, tam totiž chodci vstupovat vůbec nesmějí. Také by se měli vyvarovat rizikových lokalit, jako jsou zatáčky, místa na horizontu, pod kopcem či tam, kde jsou krajnice porostlé křovím," upozornil na pravidla Zámečník.

Na internetu existuje od roku 1998 aktualizovaná stránka pro stopaře a řidiče, kteří se přes ni mohou na společné cestě dokonce domluvit.