V předchozím povídání o našich slovanských předcích jsme naznačili pokračování našeho putování po místech jejich posledního odpočinku v Hodoníně, která se mimo již námi dříve popsaných poštěstilo objevit už v období první republiky. Díky zajímavým nálezům určitě stojí za to se k nim vrátit a vylíčit události a osoby s nimi spojené.V Hodoníně bychom našli hned několik hřbitovních areálů, některé mohou mít přímý vztah ke zdejšímu centrálnímu hradisku. Ukládání zemřelých bylo zjištěno v současné zástavbě města, po výzkumech pohřebišť zůstávajících řadě současníků jistě ještě v živé paměti je to v první řadě objev lidské kostry s větší bronzovou esovitou záušnicí v Bratislavské ulici před budovou zámečku v roce 1927.
V rámci tehdejší výstavby kanalizace máme informace i o dalších odkrytých lidských pozůstatcích s bronzovými ozdobami, o keramických nádobách, sekeře, podkově a podobně, na škodu věci bohužel asi nestály dělníkům za včasné ohlášení, a nebyly tak řádně dokumentovány.
Tři stříbrné denáry
Jiné pohřebiště muselo existovat v okolí křižovatky ulic Velkomoravské a Sadové, neboť při budování geochemické laboratoře Moravských naftových dolů na volné parcele oproti obchodní akademii odkryl bagr v roce 1956 kostrový hrob se třemi stříbrnými denáry prvního uherského krále Štěpána.
Velkou zásluhu na zveřejnění tohoto pozoruhodného nálezu datovatelného už do první třetiny jedenáctého století mají dvě významné badatelky nerozlučně spjaté s rozvojem archeologické památkové péče na Hodonínsku v poválečných letech. Obě jako téměř současné absolventky historie a archeologie na brněnské univerzitě nastoupily do nově organizovaných okresních muzeí v Hodoníně a Kyjově. Téměř okamžitě uskutečnily několik významných objevů po celé oblasti jejich působnosti, a tak značným způsobem obohatily poznání pravěkých dějin dotyčných měst i jejich širšího okolí.
První z nich je Eva Krystýnková, rozená Šráčková, tehdejší ředitelka hodonínského muzea a později vedoucí Národního kulturního památníku v Mikulčicích, proslulá hlavně svým výzkumem velkomoravského pohřebiště v Josefově. Právě ona byla přítomna u výkopu základů, a tudíž mohla zaznamenat nálezové okolnosti. Všechny tři mince patinou slepené k sobě ležely mezi lebkou, klíční kostí a lopatkou kostry muže v natažené poloze s rukama složenýma podél těla a orientované hlavou k západu, která však nakonec nebyla vyzvednuta.
Publikaci a vyhodnocení převzala druhá z badatelek, ředitelka kyjovského muzea Vlasta Šikulová, známá i přes svoje poměrně krátké, ani ne tříleté působení, větším počtem terénních odkryvů.
Mince v ústech
Vyzvedněme alespoň její zjišťovací a ověřovací výzkum na hradisku ze starší doby bronzové ve Věteřově, který dal i jméno celé kultuře. Velmi dobře si povšimla unikátnosti mincovních ražeb, vložených podle polohy do úst a patřících k nejstarším nalezeným ve slovanských hrobech na Moravě. Navíc jako původem maďarské potvrdily narůstající množství těchto nálezů zvláště ve východní části země, což může určitým způsobem svědčit o jistém politickém vlivu.
Typický pro karpatskou kotlinu je i zvyk vkládat do úst současně více mincí, což pro naše poměry není zcela obvyklé. Samotné denáry s obvodovým nápisem královského jména a titulu nesou centrální vyobrazení rovnoramenného kříže s trojúhelníkovou značkou v každém z úhlů, vepsaného na líci do kroužku z perliček a na rubu do kroužku hladkého.
Doplňme ještě, že velmi pravděpodobně sloužil k pohřbívání i prostor ulice Polní, jak ukazuje nejméně devět hrobů v řadovém uspořádání zjištěných mikulčickými archeology při výkopech několika inženýrských sítí v průběhu první třetiny devadesátých let minulého století, bohužel bez potvrzující datovatelné výbavy.
Hrob bez výbavy
Mimo městskou zástavbu ležela podobná lokalita v trati Louky pod Očovem, kde při výkopu inženýrských sítí v roce 1990 narazili na hrob bez výbavy a fragmenty slovanské keramiky a zvířecích kostí v okolí.
JAROMÍR ŠMERDA
