Ženy obcházejí stánky a dívají se, co pěkného by pořídily. Dětem perníčky, tatínkům víno a sobě třeba kabelku z modrotisku. Blíží se druhá hodina a lidé si začínají hledat místo podél hlavní silnice na Veselí i u cesty na náměstí, aby dobře viděli. „Kdy už půjde ten průvod?,“ ptá se asi čtyřletá holčička. „Půjde, půjde. Vydrž,“ odpovídá maminka.
Za malou chvíli už zní od skalické brány údery bubnů. A jdou vidět vlajky. Průvod se blíží. V čele jsou vlajkonoši a rytíři na koních. Za nimi jede vrchnost. Ta se veze v kočáře. Kníže a kněžna Magnisovi. Na poddané se usmívají a kynou jim. Třeba manželům Malým, kteří přijeli až od Svitav. „Před několika lety jsme sem jeli za rodinou našich přátel a Strážnice nás okouzlila. Od té doby jezdíme na vinobraní pravidelně a vždycky se na něj celý rok těšíme,“ usmívá se sympatická paní Vladimíra a pomalu upíjí z pohárku potištěného logem letošního vinobraní. Spolu s manželem se kochá pohledem na lidi v krojích, poslouchá lidové písně, které průvod za doprovodu houslí, harmoniky nebo basy zpívá.
Odpoledne je slunné a krásné. Bůh úrody a vína Bakchus jedoucí na voze lidem vestoje mává. Čtveřice sličných bakchantek, které ho doprovázejí, se usmívá a upíjí z číší. Jsou spoře oděné a krásné. "Strážničané i přespolní, v tento den se bavte, radujte a popíjejte víno," volá z vozu mladík s vycpaným břichem a ozdobený šlahouny révy.
Lidé plní jeho přání a baví se. U muziky, u vích i jen tak u stánků. Hraje jim k tomu hned několik cimbálových muzik. A nechybí ani tradiční folklorní odpoledne. Letošní pořad dostal název Kde sa víno pije, tam sa dobře žije. Ujímá se ho stejná sestava, která před třemi týdny zarážela horu na Hotařské búdě. "Jedna tetka kradla na hřbitově smuteční věnce. Při domovní prohlídce sa zjistilo, že věncama přikládala pod kotle a s pantlama látala starému spodní gatě. Na zadu byla našitá lata poslední políbení a napředu povstaneš až andělé zatroubí," čte Jan Hořák, pro dnešní odpoledne obecní policajt. A salvy smíchu znějí náměstím.
