„Zarážání hory nastávalo v době, kdy se hrozny už dají jíst. Kdyby je tak někdo ukradl, tak vinařovi vznikne škoda. Zákaz vstupu do vinohradů platil přibližně měsíc než hrozny uzrály,“ vysvětlil pamětník a vinař Ota Kolesík.

Jak dodal, lapkovi hrozilo za krádež hroznů i useknutí ruky. „Výjimku měly jen těhotné ženy. Ty si mohly utrhnout hrozen. Za něj ale musela žena nechat ve vinohradě groš nebo prstýnek, aby neměl pěstitel újmu,“ poznamenal k vyprávění o trestech organizátor Karel Vávra a dodal, že žena musela stopku od hroznu zahrabat. Nyní už je podle něj zarážání hory jen tradicí. „My máme slavnost rozdělenou na dvě části. V první čteme artikule a vzpomínáme na staré vinaře, kteří už nejsou mezi námi. V druhé potom strážnický folklorní soubor předvádí tématické pásmo. K tomu jim hraje domácí cimbálová muzika. Návštěvníci mohou také samozřejmě okoštovat i víno,“ nastínil program zarážání hory ve Strážnici Vávra.

Zarážání hory jepodle Kolesíka pro vinaře svátek. „Je to vyloženě zvyk jižní Moravy. Nevím o tom, že by v Čechách zarážání hory dělali,“ uzavřel.