Na stáž do mezi jejími kamarády a známými nepříliš vyhledávané destinace se rozhodla v prvním ročníku magisterského studia Mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické v Praze. „Nejprve byla rodina docela v šoku. Pak je možná uklidnilo, že už dříve jsem přes program Erasmus pobývala v Istanbulu, což také není úplně běžné místo pro studium," vypráví Kotásková. Přiznává, že právě oblast jižního Kavkazu ji už dlouho fascinuje.

Aby si splnila svůj sen, zažádala si o stipendium na univerzitě v Baku. „Lákala mě tamní komorní atmosféra, která mi v Praze velmi chyběla," říká mladá žena. Vyrazit za vzděláním do zhruba dvoumilionového města ale nebylo tak snadné. „Veškeré svoje diplomy jsem musela mít v angličtině a také si mimo jiné doplnit jazykovou zkoušku," vysvětluje.

V době jejího pobytu neměla ještě univerzita koleje, proto bydlela spolu s dalšími studentkami v jednom společném bytě. „První rok jsem byla s Řekyní a Kyrgyzkou," poznamenává.

Se spolubydlícími se také sblížila. Nejvíc přátel si našla právě mezi ostatními zahraničními studenty. „Slavili jsme spolu všechny možné svátky. V podstatě z nás byla taková malá rodina," vzpomíná s odstupem Kotásková.

Mezi kamarády měla i přímo Ázerbájdžánce. Tamní společnost je ale podle ní velmi konzervativní. „Děvčata třeba vůbec nemohla chodit večer ven. V hospodách jste potkávali pouze místní muže, kteří popíjeli čaj a vodku," popisuje Ratíškovanka.

Rovněž ji udivila mentalita lidí. „Čekala jsem, že lidé tam budou usměvaví, všichni se ale mračili," připomíná si dojmy Kotásková.

V ázerbájdžánském kulturním životě ji zaujalo, jak místní pořádají svatby. Vlastní obřad se tam totiž odehrává pouze za přítomnosti svědků, ale oslavy jsou velmi bujaré. „Každý příchozí věnuje ne zrovna malé peníze. Dokonce se zapisují i částky, které kdo daroval," uvádí studentka.

Největším šokem při zahraniční stáži pro ni ale bylo počasí. „V půli srpna byla šílená vedra. Město se nachází v polopoušti, takže klima je úplně jiné, než na jaké jsem zvyklá," uzavírá Kotásková.