Jedna, druhá. Po chvíli další. Každá velikosti více než jeden metr ve vzdálenosti dobrých dvěstě, třista metrů od sebe, pěkně pravá vpravo, levá na levé polovině silnice. Přemýšlím, kde se tu vzaly? Po půlnoci jsem jel tudy domů z muzejní noci, silnice byla čistá a nyní po necelých šesti hodinách mnou sledovaný úsek bezmála čtyř kilometrů pěkně v odstupech pomalovaná. Jasně, cestička lásky.

To někteří kamarádi se vydali vyzbrojeni kýblem, malířskou štětkou a bílou barvou vyzradit tajemství sdílené lásky. Jak prastaré a stále fungující! Měl jsem radost! Těším se, že staré zvyky přece jen stále žijí. Zpomalil jsem, zastavil. Chce to fotku. Detail, celek. Po chvíli mne stopy přivedly na okraj městečka. Na křižovatce ještě nepřehlédnutelné upozornění o změně směru. Kluci měli i v noci a po této zdlouhavé a dosti náročné činnosti smysl pro humor. Konečně! Konečnou na silnici před jedním z rodinných domů oznamoval symbol lásky. Velké srdce a nápis jen pro znalé souvislostí.

I mně se všechny souvislosti daly v hlavě dohromady. Také jsme kdysi dávno v druhé polovině měsíce května pravidelně noc co noc hlídali naši máji a přitom, často z dlouhé chvíle nad ránem prováděli nejrůznější kousky. Nebyly to jen tu zdařilé, jindy nezdařilé výpravy pro máje do sousedních obcí, jejichž výsledky – ukradené a doma postavené máje – se často hrdě tyčily v okolí našeho chráněnce.

Mužská síla

Nebyly vysoké, ale byly pyšným výsledkem našich nočních dobrodružných výprav, o nichž se pak dlouhé měsíce, někdy i roky tradovaly zajímavé a vpravdě folklorní pravdivé historky. Výpravy z naší obce nejčastěji směřovaly do blízkého Kyjova. S pravidelností se naše noční, rok co rok opakované výpady dařily až do té doby, než pro naši krásnou máj přijela z města opravdu mnohonásobná mužská síla. Kyjovští pod pláštěm noci nečekaně a tiše doslova zajali naše hlídače, dobře uzavřeli všechny cesty k máji a tu v klidu složili k zemi.

S vrcholkem jako kořistí a důkazem převahy, důvtipu a chlapské síly odjeli domů. Byli jsme potrestáni na místě nejcitlivějším, ale po právu! Leč časy se nezměnily a naším novým častým cílem loupeživých výprav byly nejbližší sousední obce. I tam jsme s úspěchem brali máje a dováželi je domů. Jednou takto v polovině cesty nocí jsme byli dohnáni okradenými občany. Padla i nějaká ta facka. Přesile jsme spíše vůbec neodolávali a doslova jsme se rozletěli do okolních tmou neprostupných polí. Máj nemáj, ten zůstal i s koly, na nichž jsme jej převáželi v příkopě na okraji silnice. Pílí domácích chlapců a mladých mužů, vracejících se z nedalekých sklepů, se pak po ránu opět skvěl nad jejich vesnicí. Jen týden. Napodruhé to vyšlo a konec měsíce ve shluku májí zdobil naši náves.

Když nebyla nablízku vyhlédnutá mája ani v plánu noční výprava, poseděli jsme pod naší hlídanou májí u nevelkého ohně, povídali si, popíjeli vínko a nakonec, nakonec jsme se třeba vydali právě na malování cestiček nebo jen oznámení lásky. Důkazem naší snahy byly nápisy před domy děvčat nebo ona tajuplná propojení dvou míst. Letos jsem je objevil nejen v již zmíněných Dubňanech, ale také třeba v Moravské Nové Vsi. Určitě jsou však i jinde.

Měsíc lásky

Měsíc květen je v lidovém povědomí od začátku měsícem lásky, tohoto nejpřirozenějšího vztahu mezi lidmi. Již první květnová noc, podobně jako další přelomové dny výročního lidového kalendáře, měla mnoho společného s milostnou magií a byla příležitostí k mileneckým hrám a milostným zasvěcováním. Tyto nevázanější a jindy zakázané praktiky byly během filipojakubské noci dospělými i celou pospolitostí tolerovány.

V tradičním prostředí byly totiž jakékoliv vztahy od počátků jejich vzniku bedlivě vyhodnocovány řadou přijatých a respektovaných aspektů. Probouzející se vztah dvou lidí byl vnímán a sledován především starší ženskou populací, která prováděla přirozenou cenzuru všech událostí ve svém okolí. Pro jakékoliv vztahy mezi mladými to platilo dvojnásob. Mladí lidé byli trvale v zorném úhlu zkoumavého pohledu žen.

Ty se současně staraly cestou folklorního ústního sdělení o šíření nových zpráv a zvěstí. Mladí novou lásku utajili jen stěží. Prozradili je nejen pohledy zasněných očí, ale také častá blízkost, nepatrné dotyky, později častější společné tancování nebo dárky z poutí. Byl-li vznikající vztah v počátcích odsouhlasen pospolitostí dle vžitých pravidel, byl přijat rodiči a mohl se poměrně klidně dále rozvíjet. Pokud vzplanula láska nečekaně mezi místní společností netolerovanými partnery, nebyla schválena ani rodinami a byla pronásledována a zakazována.

Dnes se již příliš na mnohé s tradičních aspektů, k nimž patřila otázka vyznání, majetek nebo vzdělání, nehledí. Mladí mají ve svých vztazích, ve své lásce zelenou a jejich cestičky lásky jsou – zdálo by se – jednodušší. …ale byť v jiné době, láska a její proměny bude vždy stejná: radostná naplněná sdíleným štěstím i bolestná se všemi průvodními projevy zklamaného srdce. Jen cestičky lásky na ulicích zůstanou.

FRANTIŠEK SYNEK