„Když zastupitelstvo rozhodlo o oslavách výročí, zdálo se nám, že nemůže chybět nějaká významná stavba či pomník. Ne pomník obyčejným lidem, ale někomu významnému v dějinách. Neobyčejnému, cílevědomému, ale hlavně našemu – tatíčku zakladateli," uvedl v proslovu starosta k davu místních, kteří odhalení sochy ocenili velkým potleskem. „Je to dojemné, krásné, úžasné a socha získala pěkné místo," chválil počin radnice šestasedmdesátiletý sudoměřický rodák a patriot Alois Janeček.

Výročí založení obce slavili místní vůbec poprvé. První písemná zmínka o obci totiž pochází až z roku 1368, kdy je v moravských zemských deskách zapsaný prodej Sudoměřic a Rohatce. Nedávné bádání ve Veselí nad Moravou ale z archivů vyneslo na světlo listinu z roku 1261, na níž je mezi svědky podepsaný břeclavský komorník Sudomír. Lze tedy usuzovat, že historie Sudoměřic je minimálně o sto let starší.

„Sudomír byl jeden z úředníků Markrabství moravského. Důležitá byla bitva roku 1260 u Kressen­brunnu, kdy český král Přemysl Otakar II. porazil uherského krále Bélu IV. Díky tomu se posunula hranice od řeky Veličky k Sudoměřickému potoku, a to byl impuls pro založení Sudoměřic," popsal, jak došlo k posunutí uherských hranic a vzniku obce, historik Vít Šebesta ze Sudoměřic, jenž je také autorem nové knihy o Sudoměřicích. Strážnicko se tak definitivně stalo součástí Moravy. Ve službách Přemyslových stáli tehdy bratři Pardus a Sudomír z rodu Tvrdišovců, kterým král dobyté území daroval za odměnu.

Sudoměřice tak vyšly z nově zjištěných údajů, a i když písemný doklad o založení obce zatím nikdo neobjevil, lze již z názvu obce podle Šebesty vyvodit, že Sudoměřice založil zřejmě roku 1262 Sudomír z rodu Tvrdišovců. „Je to pro nás osobnost důležitá a máme výhodu, že si ho opravdu můžeme přivlastňovat, protože naše obec nese jeho jméno," řekl starosta Tomšej.

Sochu Sudomíra vyrobil z umělého kamene Bedřich Vašík ze Vnorov. Je vysoká 2,7 metru a váží kolem tří tun. „Je to moje šestá socha v nadživotní velikosti a zároveň největší a nejsložitější," řekl Vašík, jehož fantazie dala Sudomírovi tvář. Z historických pramenů vychází jen erb na štítu. Podle Vašíka byla technologie výroby sochy náročná, nákladná, ale i nebezpečná. Nejdříve téměř třímetrovou sochu vymodeloval z hlíny, pak podle ní vyrobil formu, sochu odlil, a tu pak centimetr po centimetru otesával. V domácích podmínkách to Vašíkovi trvalo tři čtvrtě roku. „Moc jsem si přál sochu dělat. Vždy jsem toužil jí do legií, ale neměl jsem na to výšku. Život znamená být pořád v akci, nevzdávat se. A tak jsem si představoval, že socha je takový bojový úkol," svěřil se umělec s tím, že je s konečným dílem spokojený. „Líbí se mi monumentálnost. A to, že jsem udělal Sudomíra s nataženou rukou, v níž drží meč, o to byla socha složitější," řekl ještě sochař, jenž kvůli Sudomírovi musel dokonce obětovat několik stromů v průjezdu domu, aby ho mohl odvézt.

Kromě sochy vydala obec v nákladu tisíc kusů také knihu Sudoměřice, Dějiny obce. Podařilo se na ni získat dotaci, a tak půlku nákladu dostaly sudoměřické rodiny zdarma a druhá půlka je určená k prodeji na obecním úřadě či informačních centrech. Na knize o 327 stranách od září pracoval mladý sudoměřický kronikář Vít Šebesta. Vycházel přitom z knih učitele Jana Skácela a kronik bývalého kronikáře Martina Káčerka. Historické fotografie poskytl ze své sbírky Petr Horňáček.

„Kniha obsahuje dějiny obce od středověku až dodnes. První kapitola je věnovaná Sudomírovi, další pak obecní samosprávě, náboženství, školství či kulturnímu životu obce," popsal Šebesta. Sudomírovým oslavám zasvětila obec všechny akce letošního roku a vše ji stálo asi půl milionu korun.

„Nejsou to vyhozené peníze, protože nás to donutilo udělat i opravy, které už si to i tak zasloužily. A hlavně jsme chtěli, aby se lidé nejen pobavili, ale aby je oslavy i stmelily. Když na sobotní zábavný program přišlo kolem tisíce lidí, což jsou na Sudoměřice, které mají 1250 obyvatel, mraky, myslím, že se to podařilo," svěřil se starosta. Ten by si přál, aby současná atmosféra pospolitosti vyprovokovala místní k založení folklorního souboru či cimbálové muziky, které obci chybí.