Další díly seriálu Zvířátka v zoo naleznete ZDE

„Tak co, vy moji rozmazlenci!“ je občas slyšet v pavilonku akvárií hodonínské zoo, když se po ránu přiblíží chovatel Jiří Brožík k terčovcům. Však tyto jedny z nejkrásnějších, ale také nejchoulostivějších ryb čeledi vrubozobcovitých nejsou na málo zvané. Jejich komplikovaný a náročný chov je také důvodem, proč v Unii českých a slovenských zoo je hodonínská jediná, která tyto krasavce, jejichž domovinou je Amazonie a povodí dalších velkých řek, například Ria Negra, má.

„Jednoho dne jsem stál s Jiřím Brožíkem před akváriem, v němž plavali dva černí vrubozobci. Říkal jsem, ti se sem moc nehodí, sem by sedli terčovci,“ vzpomíná ošetřovatel z jiného úseku zoo Boris Skenderov na impuls, který před více než čtyřmi roky dal vzniknout nové exkluzivní expozici.

Jiří Brožík, který už dávno toužil zkusit se s chovem těchto šlechticů mezi rybami seprat, byl okamžitě pro. Jak totiž říká, motoristi chtějí jezdit Formuli 1, horolezci mají svůj Mount Everest, akvaristi své terčovce.

Amazonská tůně

„Když akvarista prohlásí, vytřel jsem a odchoval terčovce, tak si může sám poklepat na rameno a říct, jsem geroj,“ říká s trochou nadsázky Brožík, který hozenou rukavici okamžitě přijal. Spolu s kolegou nelenili a zakrátko přivezli několik terčovců z Brna. A ačkoli se pro ně doporučují nádrže hygienické, tedy pouze s rybami, osadil je i rostlinami.

„Chtěl jsem, aby to vyvolalo dojem amazonské tůně,“ uvádí Brožík, ale hned přiznává, že tento chov nedopadl dobře. Odradit se však nenechal. Sehnal nové ryby, poučil se z chyb a nádrž o objemu šesti set litrů vody znovu ožila.

A tentokrát nejenže už čtyři roky prospívá samotný chov, ale poprvé se podařil i odchov terčovců.

„Oddělily se mi dva páry, které jsem tedy dal zvlášť. Namíchal jsem jim měkčí vodu s nižším obsahem minerálních solí a pár se natolik vytřel, že se v nádrži objevilo až sedmdesát jiker. Samozřejmě byl nějaký odpad, ale třicet se jich vykulilo,“ sděluje akvaristickou hantýrkou Brožík.

Jak uvedl, potěr se vyvíjí tři čtyři dny, kdy teplota v nádrži se musí držet na třiceti stupních a voda musí být prostá dusitanů, dusičnanů a dalších nežádoucích látek. A hlídat se musí i její vodivost.

Terčovci podle Brožíka mají tu zvláštnost, že na svém těle vytvářejí sekret, který slouží coby první výživa pro takzvaně vykulený plůdek. Ten se na rodiče nalepí a tuto výživnou slizovitou látku konzumuje.

Plůdky a sliz

„Zatím nikdo pro ně nevymyslel plnohodnotnou náhradu. Když pak plůdky požijí sliz jednoho, vrhnou se na druhého rodiče. Celé to trvá pět až osm dní, podle toho, kolik mladých je a jak jsou velcí,“ odkrývá Brožík zajímavosti odchovů terčovců.

Ty pak po pěti týdnech začal dokrmoval třikrát denně žábronožkou a nyní už přimíchává vodní plankton, k němuž přidává i sekané komáří larvy.

„Dnes už malí terčovci dosáhli velikosti dvoukoruny. Brzy je odstavím do vedlejší nádrže,“ plánuje chovatel.

Odchov terčovů je pro něj velkou satisfakcí. Jak se svěřil, nebyla to jen jeho vlastní ctižádost a touha něco si dokázat, ale po „králích Amazonie“, jak jsou také tyto nádherné mnohobarevné ryby označovány, bažil hlavně kvůli návštěvníkům.

„Když mluvím o terčovích se svými kolegy akvaristy, říkají – dej nám s nimi pokoj. Většinou přiznávají, že je to velký tahák pro lidi, ale i to, že několikrát začínali a nikdy to nevyšlo. Já doslova zažívám pocit štěstí, když vidím, jak se u nich lidé zastavují, obdivují je, vyptávají se a jak si je fotografují. Je to skvělý pocit,“ vyznává se chovatel. „Vlastně jsem si plnil svůj akvaristický sen,“ dodává.

Ze zdařilého odchovu má radost i vedení zoo. Ta už má mezi sesterskými zařízeními prvenství v odchovu tukana obrovského, nyní se může pyšnit dalším primátem, kterým je odchov terčovců.

„Navíc, pomineme-li žraloky černoploutvé a kajmany, jsou největším tahákem a ozdobou našich akvárií,“ pochvaluje si ředitel zoo Miroslav Frais.

Vážení čtenáři, seriál Zvířátka v zoo najdete také v tištěné podobě každou středu v Hodonínském deníku Rovnost.

Bohuna Mikulicová