Jedna z děvčat bere za ruku malé dítě, které s rodiči přijelo na podívanou, aby mohlo jít s nimi mezi starými baráky. „Vynášíme zimu z vesnice. Figurína je většinou vyrobená ze slámky a ze starých šatů, co už jsou nám malé nebo jsou roztrhané," popisuje sedmnáctiletá Markéta Otevřelová ze strážnického souboru Danaj, která skupinu folkloristek vede.

Dívky se na mostě zastavují, zpívají a zimu zahánějí. „Od mostu se vracíme s takzvaným májíčkem, na němž jsou náboženské obrázky se svatými. U toho říkáme různé básničky a říkadla," vysvětluje Otevřelová.

Jeden z tradičních pořadů ve skanzenu každoročně připravují pracovníci Národního ústavu lidové kultury ve spolupráci s vybranými řemeslníky. Od devíti hodin dopoledne do tří odpoledne se před návštěvníky otevírají domky ve skanzenu a lákají je na ukázky příprav velikonočních dekorací a pomůcek. „Představujeme velikonoční tradice od Zeleného čtvrtka přes Velký pátek, Bílou sobotu až po Boží hod – Velikonoční pondělí. Vracíme se i o týden zpátky ke Smrtné neděli," přibližuje etnoložka Markéta Lukešová.

V jednom z domků se baví děvčata a žena o tom, co a komu napíší na velikonoční vajíčka. „Vzkazy psávala svobodná děvčata, když chtěla dát vzkaz mládenci. Například V malovaném vajíčku posílám ti hubičku. Naopak když o chlapce nestály a on je pořád otravoval, mohly mu napsat i nějakou peprnější věc. Vzkazy nejsou jen milenecké, mohly být pro bratry či otce," upozorňuje Terézia Gabrhelová.

Nedaleko vchodu připravuje píšťalky z vrbového proutí Štěpán Šimša. Postup jej naučil jeho otec. „Proutky nastříhám a ponořím je do vody. Pak je dám asi na hodinu do trouby, aby kůra nasákla vlhkost a dala se lépe sloupnout," prozrazuje mladý muž.

Po vyndání z trouby proutky nesmí uschnout, Šimša je nosí v igelitové tašce. „Při výrobě je potřeba na jednom konci proutku seříznout jazýček. Poté udělám hubičku a proutek otloukám, aby šla kůra hezky sloupnout. Ve dřevě zůstane tvar jazýčku, ten uříznu. Tím se pak bude na hotové píšťalce tvořit zvuk. Poté odříznu zbytek odkrytého dřeva, kterým ucpu píšťalku, aby zvuk nešel jinudy," pokračuje Šimša.

Při otloukání se do rytmu nárazů rukojeti nože na kůru recituje báseň, v níž tvůrce vyzývá píšťalku ke spolupráci, jinak na ni bude žalovat císaři a stihne ji trest.

Jednu z píšťalek si bere i šestiletý Andrej Dedek, který přijel z Brna se sestrou, otcem a strýcem. „Je to tu hodně dobré. Přijel bych i příští rok," říká hoch.