„Když se pokazilo počasí, tak jsem vymýšlel, kde bych si zajezdil. Zjistil jsem, že cestovka nabízí čtrnáct dní v Tunisu na kole. Připojil se ke mě kamarád Alexandr Valla a vyrazili jsme. Jezdili jsme s dalšími osmi členy skupiny od města k městu,“ vypráví známý cyklistický závodník Petr Hynčica.

„Petr je téměř profesionální sportovec. Můj manžel na kole skoro nejezdí. Jediný trénink, který měl, bylo šest kilometrů na Lužák. Tam si dal šest piv a jel zase zpátky,“ směje manželka Alexandra Dagmar Vallová.

Sportovně rozdílná dvojice si africké podmínky užívala. Zatímco v Česku pršelo, oni se vyhřívali při třiceti stupních. V těch zvládli necelých šest set kilometrů.

Jednou kola vyměnili za velbloudy a vyrazili do pouště. Zažili i písečnou bouři, která je zastihla během cesty. Noc pak strávili v lehké chatrči. „Přespali jsme na písku. Jen na dekách,“ říká Hynčica.

Kola nijak nepřipravoval. Nemusel. Většinu cest jeli po šotolině. Na bicykl připevnili zavazadla a vyrazili „Moc se mi to líbilo. Ti co ale nejezdí, hůř snáší začátek, kdy je na programu devadesát kilometrů,“ říká pětatřicetiletý Hynčica. Maraton nakonec zvládli všichni. „Byli jsme trochu rarita. Domorodci na nás hleděli a vítali nás,“ pokračuje ve vyprávění zapálený sportovec.

K exotické dovolené ho přivedl cyklista z Lužic Martin Černý. Původně jej lákal na dvanáctisetkilometrovou cestu Tibet – Nepál. Tam se ale Hynčicovi nechtělo. Tak vyrazil Černý bez něj. V Asii strávil s pěticí kamarádů asi měsíc. „Chtěl jsem se tam vždycky podívat. Bylo to krásné, ale náročné. Problém je čtyř až pětitisícová nadmořská výška. Docela jsme lapali po dechu. Zvykali jsme si asi týden,“ pokyvuje hlavou vytrvalec.

Zážitků má mnoho. Když byl v Tibetu, zápolil se zimou. Krajině chyběla téměř jakákoliv zeleň. Jakmile vjel do Nepálu, mohl se vyhřívat. Vše působilo svěže. Zemi nazval „kouzelnou“. V budoucnu by si podobnou štaci rád zopakoval. „Na světě je hrozně moc krásných míst,“ uzavírá Černý.