Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

Když dobu bronzovou střídala doba železná, projevily se také v Mikulčicích nové kulturní vlivy z jihovýchodních oblastí Evropy, díky jejichž působení tam ve starší fázi vzniká halštatská civilizace, konkrétně datovaná od poloviny osmého století před naším letopočtem. V našem prostředí se podle nejznámějšího naleziště nazývá horákovskou kulturou, která přijímala impulsy s jednotícím stylem řemesla, umění i duchovního myšlení až z černomořského pobřeží Balkánu osídleného Řeky nebo z Itálie ovládané tehdy Etrusky.

Patrné je to na menším souboru skleněných šperků nalezených během systematických výzkumů raně středověkého mocenského centra v Mikulčicích, probíhajících téměř půl století a dokumentujících plochu skoro pěti hektarů. Jde o vzhledově velmi přitažlivé, lesknoucí se žluté perly válcovitého až soudkovitého tvaru s modrobílými výstupky neboli očky na povrchu, jež byly v tomto období rozšířeny ve velké části Evropy, a dále o zlomek náramku dosud neznámého původu.

Vzhledem k tamní absenci dotyčného osídlení v halštatu je lze považovat za věci, které byly na lokalitu přineseny druhotně v pozdějším období, jak bylo podrobněji rozepsáno v předešlém dílu. Příslušné a zároveň zřetelně prokazatelné sídliště vyznačující se zlomky keramiky s tuhováním a vlešťováním i vhloubenými a plastickými prvky se nacházelo až v těsné blízkosti okraje vesnice směrem na Moravskou Novou Ves v trati Podbřežník.

V mladší fázi doby železné, podle významného naleziště ve Švýcarsku zvané laténské, počínající zhruba čtvrtým stoletím před naším letopočtem, se setkáváme s jedním z prvních historicky doložených národů na našem území. Zasvěcení nadšenci už vědí, že máme na mysli Kelty, jejichž působení přineslo i k nám nové tradice světské i náboženské. Širší záběr řemeslnické výroby vysoké úrovně dokládá už jen třeba keramika, pro někoho dnes možná obyčejná, ovšem z kvalitně plaveného a často tuhovaného materiálu, vytvořená poprvé v našich dějinách na kruhu.

První Keltové

Důkazy pobytu prvních Keltů byly v Mikulčicích objeveny na již dříve zmíněném polykulturním nalezišti ve staré pískovně u obecního hřbitova v roce 1924, kdy těžba narušila mimo jiné i několik jejich hrobů s milodary.

Stojí za to jistě připomenout, že to bylo zásluhou pánů Hagena z Mikulčic a Reitera a Štábly z Hodonína, kteří své nálezy věnovali do Masarykova muzea. Následné Červinkovy výzkumy zajistily lépe dokumentované celky kostrového hrobu bojovníka s železným mečem, kopím a keramickou nádobou a dva ženské hroby se sponami, náramky a prsteny. Patrně žárový hrob se dvěma železnými sponami inspirovanými italskými předlohami z města Certossy, lahvovitou nádobou, miskou a kančími zuby byl součástí jiného samostatného pohřebiště v opět nám známé poloze Pastvisko nad dědinou čili V břízkách, řádněji dokumentované až odborným archeologem B. Novotným při stavbě fotbalového hřiště v roce 1956.

Jak se později při vědeckém zpracování ukázalo, nešlo u obou nalezišť o předměty jen tak ledajaké, neboť zvláště ozdoby těla a oděvu ukazují svojí formou na speciální význam v rámci celé epochy. Povaha některých zdobených náramků, nánožníků a spon je totiž moravskému prostředí cizí, mnohem běžnější jsou tyto šperky směrem na jihovýchod v Podunajské nížině. Znamenalo by to, že Mikulčice tvořily důležitý komunikační uzel na jantarové stezce, po níž proudily předměty i ideje mezi Jadranem a Baltem, a na cestě přes karpatské průsmyky.

Většina sídlištních nálezů se rozprostírá na mírném návrší v okolí kostela a školy, kde se při kopání kanalizace nalezly dva zahloubené objekty. Další střepy přineslo hloubení kanalizace před rodinnými domy pana Jílka a Kuběny a zemní práce v prostoru rodinného domu manželů Helískových v Těšicích v roce 1966. Podobné zlomky se našly i při plošném výzkumu realizovaném společně pracovníky Masarykova muzea a mikulčické expozitury před výstavbou rodinného domu manželů Svobodových v minulém roce.

Písčitá terasa

Mimo zástavbu leží na písčité terase klesající do záplavového území Kyjovky a Moravy výše popisované naleziště v trati Podbřežník. Je poseto mnoha sídlištními objekty dobře patrnými tmavším zbarvením půdy hlavně po orbě, jak si už na podzim roku 1959 při terénní prospekci povšimnul tehdejší pracovník pobočky archeologického ústavu Jaroslav Tejral, dnes přední odborník na dobu římskou. Bedliví čtenáři si z minula jistě dobře pamatují, že část tohoto prostoru byla před čtyřmi lety podrobena i plošnému výzkumu, při němž kolegové z Mikulčic potvrdili také existenci řady laténských struktur, včetně zahloubených domů.

Keramika a skleněné ozdoby, které se dobou svého vzniku hlásí do laténského období, byly v minulosti odkrývány samozřejmě také na hradisku. Přestože nepochází přímo z konkrétních keltských chat či odpadních objektů, ale z přemístěných a povodňových vrstev s mladším materiálem, považují je někteří badatelé za stopy opěrných bodů při expanzi.

Vážení čtenáři, seriál Střípky archeologie najdete také v tištěné podobě každý pátek v Hodonínském deníku Rovnost.

JAROMÍR ŠMERDA