Těžaři hledají i další vhodné oblasti, kde dříve pátrali po ložiscích zemního planu a ropy. Zkoumají možnosti ukládání skleníkové plynu v kapalném skupenství do horninového souvrství v hloubkách více než osm set metrů pod zemí. A to v tak zvaných slaných akviferech, které sytí původní mořská voda z období prvohor až třetihor.

„Jeví se jako nejperspektivnější geologické prostředí pro ukládání oxidu uhličitého v Česku, a to nejen kvůli mimořádné kapacitě, ale také kvůli bezpečnosti. Souvrství je skutečně nasáklé původní mořskou vodou, což samo o sobě svědčí o tom, že se nemíchá s povrchovou vodou, a přirozeně těsní. Proto bude bezpečné i pro plánované ukládání oxidu uhličitého,“ upozornil ředitel geologického úseku hodonínské společnosti Tomáš Baldrián.

Připomněl, že díky starším průzkumným sondám na ropu a zemní plyn znají velmi dobře plošný i hloubkový rozsah vhodných souvrství a také fyzikální a chemické vlastnosti hornin a vrstevních vod. „Vtlačné testy nám odpoví na otázky, jak se bude oxid uhličitý v akviferech chovat, jaký objem do nich bude možné uložit a jaká bude denní kapacita ukládání,“ uvedl ředitel.

Průzkumný vrt západně od Čeložnic. Jeho konečná hloubka přesáhla 2,5 kilometru.
Na Ukrajině postaví obrovskou větrnou farmu, teď naftaři vrtají pod Chřiby

Před uložením oxidu uhličitého je ale zapotřebí změnit jeho skupenství z plynného na kapalné. Díky tomu navíc tato chemická sloučenina výrazně sníží objem. „Pro představu: plyn s objemem tisíc metrů krychlových lze takto redukovat až na 2,7 metry krychlové kapaliny, což odpovídá příměru k velkému plaveckému bazénu a domácímu brouzdališti pro děti,“ přiblížila mluvčí společnosti Dana Dvořáková.

Jak připomněla, slané akvifery se využívají v americkém Wyomingu či v norské lokalitě Sleipner. „V rámci česko-norského experimentálního projektu Spicer připravujeme ve spolupráci s Českou geologickou službou pilotní úložiště oxidu uhličitého po vytěžení ložiska u Žarošic,“ nastínila ve čtvrtek Dvořáková novinku na severu hodonínského okresu.

Jak doplnila, současný rozvoj technologie nastartovaly klimatické závazky, obecný tlak na dekarbonizaci a v Evropě pak navíc dramatické zdražení emisních povolenek.