Těžaři hledají i další vhodné oblasti, kde dříve pátrali po ložiscích zemního planu a ropy. Zkoumají možnosti ukládání skleníkové plynu v kapalném skupenství do horninového souvrství v hloubkách více než osm set metrů pod zemí. A to v tak zvaných slaných akviferech, které sytí původní mořská voda z období prvohor až třetihor.
„Jeví se jako nejperspektivnější geologické prostředí pro ukládání oxidu uhličitého v Česku, a to nejen kvůli mimořádné kapacitě, ale také kvůli bezpečnosti. Souvrství je skutečně nasáklé původní mořskou vodou, což samo o sobě svědčí o tom, že se nemíchá s povrchovou vodou, a přirozeně těsní. Proto bude bezpečné i pro plánované ukládání oxidu uhličitého,“ upozornil ředitel geologického úseku hodonínské společnosti Tomáš Baldrián.
Připomněl, že díky starším průzkumným sondám na ropu a zemní plyn znají velmi dobře plošný i hloubkový rozsah vhodných souvrství a také fyzikální a chemické vlastnosti hornin a vrstevních vod. „Vtlačné testy nám odpoví na otázky, jak se bude oxid uhličitý v akviferech chovat, jaký objem do nich bude možné uložit a jaká bude denní kapacita ukládání,“ uvedl ředitel.
Před uložením oxidu uhličitého je ale zapotřebí změnit jeho skupenství z plynného na kapalné. Díky tomu navíc tato chemická sloučenina výrazně sníží objem. „Pro představu: plyn s objemem tisíc metrů krychlových lze takto redukovat až na 2,7 metry krychlové kapaliny, což odpovídá příměru k velkému plaveckému bazénu a domácímu brouzdališti pro děti,“ přiblížila mluvčí společnosti Dana Dvořáková.
Jak připomněla, slané akvifery se využívají v americkém Wyomingu či v norské lokalitě Sleipner. „V rámci česko-norského experimentálního projektu Spicer připravujeme ve spolupráci s Českou geologickou službou pilotní úložiště oxidu uhličitého po vytěžení ložiska u Žarošic,“ nastínila ve čtvrtek Dvořáková novinku na severu hodonínského okresu.
Jak doplnila, současný rozvoj technologie nastartovaly klimatické závazky, obecný tlak na dekarbonizaci a v Evropě pak navíc dramatické zdražení emisních povolenek.