Denně proto trénuje v Londýně, kde žije, i v Africe, kde pomáhá jako dobrovolnice. Aby nebyla ve svém snažení sama, oslovila na dálku dvě učitelky tělocviku ve svém rodišti, aby se k ní při květnovém maratónu v Praze přidaly. Obě ženy to vzaly jako výzvu a pilně se připravují.

„Jakým způsobem se získání peněz uskuteční, samy zatím nevíme. Na starosti to má právě Tereza. Ta je už od Nového roku v Africe. Budeme především prezentovat nadaci Bez mámy, která výstavbu v Tanzánii organizuje,“ řekla jedna z učitelek Erika Suchovská. Ta je sportovním fanouškům známá jako bývalá reprezentantka v běhu na sto a dvě stě metrů. Přesto je pro ni trénink na maratón novou zkušeností. Začátek vytrvalostního tréninku byl podle ní daleko tvrdší, než když začínala se sprinty.

„Běháme čtyřikrát týdně. Bez ohledu na počasí. Nejdelší úsek byl zatím dvacetikilometrový,“ doplnila kolegyni Vendula Šmídová. Ta se věnuje hlavně aerobiku a dlouhé běhání je pro ní prý zároveň relaxací.

Obě se shodují v tom, že připravit se v relativně krátké době na maratón bez předchozích vytrvaleckých zkušeností není nemožné. Důležité je prý mít motivaci, vůli a správné tréninkové metody. Proto také konzultují svůj postup i s odborníky. Těžké je také podle nich zvládat při dlouhých trasách krizové stavy, nevolnost a další nepříjemné projevy únavy.

„Důležité bude zvolit při závodě správné tempo. Nesmíme přepálit. Nechceme samozřejmě zaběhnout za dvě hodiny třicet. Když to budou čtyři hodiny, bude to super,“ nastínila plány Šmídová.

Nově také přechází na speciální výživu. „Jsou to různé vitamíny, energetické nápoje, které jsou potřeba už při zátěži delších běhů,“ vysvětlila Suchovská.
Obě ženy se také kvůli kompenzaci snaží provozovat více sportů, aby se námaha jednotlivých částí těla vyrovnala. Začaly také studovat stohy odborných textů.

Od svých plánů ale obě, i přes tréninkovou námahu, odmítají ustoupit. „Tak vůbec nepřemýšlíme. Když nás Tereza oslovila, brali jsme to jako výzvu a také jako osudové setkání. Rozhodně se o to pokusíme,“ říká Erika Suchovská.

Obě ženy jsou příliš vázané zaměstnáním, takže nemohou vyrazit do Afriky a pomáhat na místě. Chtějí tedy přispět alespoň tímto způsobem. Květnový běh pro ně bude prvním maratónem v životě a vědí, že na trase se krizi nevyhnou. Pak je bude muset podržet vůle. „Motivace není v nohách, ale v hlavě,“ zakončila Vendula Šmídová.